LITMIR.BIZ

Скачать книгу

chystala kávu. Chloe pozorovala svou sestru, jak chodí po kuchyni, trochu ji zarazilo, že se Danielle za ty roky vůbec nezměnila. Bylo to jako dívat se na sedmnáctiletou holku, která právě odešla z domu, aby mohla založit kapelu, navzdory přáním svých prarodičů. Všechno vypadalo stejně, i ten její typický ospalý výraz.

      „Slyšela jsi v poslední době něco o taťkovi?“ zeptala se Chloe.

      Danielle zakroutila hlavou. „Vzhledem k tomu, jakou máš práci, čekala bych, že ty bys o něm mohla spíš něco vědět. Pokud je teda něco nového.“

      „Přestala jsem to už před časem sledovat.“

      „Ještě že tak,“ řekla Danielle, a pak si zakryla ústa a krátce zívla.

      „Vypadáš unaveně,“ řekla Chloe.

      „Taky jsem. Ale nejsem přitom ospalá. Doktor mi dával nějaký prášky proti depresím. Ale nemůžu kvůli nim pořádně spát. A když děláš za barem a dojdeš dom až někdy ve tři, tak to poslední, co potřebuješ, jsou prášky, které ti pokurví spánek.“

      „Říkáš, že doktor ti je dával. Teď už je teda nebereš?“

      „Ne. Kurvily mi spánek, chuť k jídlu, a taky chuť na sex. Od té doby, co jsem je přestala brát se cítím mnohem líp… akorát jsem furt unavená.“

      „Tak proč ti je vůbec předepisoval?“ zeptala se Chloe.

      „Abych to dokázala vydržet se svou vlezlou sestrou,“ řekla napůl vtipem Danielle. Pak chvíli počkala, než odpověděla normálně. „Začínala jsem být pořád depresivní. Jen tak, z ničeho nic. Snažila jsem se s tím nějak vyrovnat… ale asi dost hloupě. Pitím. Sexem. Čímkoliv, co na chvíli pomohlo.“

      „Pokud jsi je brala na deprese, asi není dobrý nápad je jen tak vysadit,“ řekla Chloe, věděla, že asi musí znít dost vlezle. „A stejně, na co potřebuješ libido?“ popichovala svou sestru.

      „Pro ty z nás, co se nechcou právě vdávat, to je docela důležitá věc, víš. Nemůžeš se prostě převalit na druhou stranu postele a užít si, kdykoliv se ti zachce.“

      „Tys nikdy neměla problém sbalit nějakýho chlapa,“ podotkla Chloe.

      „Však to furt nemám,“ řekla a dala kávy na stůl. „Ale je to moc námahy. Zvlášť poslední dobou. Ten novej, se kterým se vídám. Vypadá to, že to bere vážně. A rozhodli jsme se na to jít pomalu… no, to je fuk.“

      „To je taky proč si beru Stevena, víš jak,“ řekla Chloe, snažila se trochu uvolnit atmosféru mezi nimi. „Už mě nebavilo muset se snažit kvůli sexu.“

      Obě se tomu zasmály. Pro sestry by mělo být přirozené společně se zasmát, ale tohle bylo tak nějak nucené.

      „Tak ségra, proč seš teda tady?“ zeptala se Danielle. „Není to jen tak, abys přišla neohlášeně na návštěvu. I když, co já vím, v posledních letech k tomu nebylo moc příležitostí.“

      Chloe zakývala hlavou, vzpomněla si asi na jediný den, který spolu v posledních letech strávily. Danielle tehdy přijela do Philadelphie na nějaký koncert a přespávala u ní na bytě. Popovídaly si, ale spíš jen okrajově. Danielle se pak opila a usnula na pohovce. Bavily se chvíli o mámě, a taky o otcovi. Bylo to poprvé, co Danielle před Chloe zmínila, že by ho chtěla navštívit.

      „Dneska ráno, na tom místě činu,“ řekla Chloe. „Připomnělo mi to den, kdy jsme seděly před bytovkou na schodech. Pořád jsem musela myslet na krev, co jsem viděla dole pod schody a nějak to na mě dolehlo. Myslela jsem, že se pozvracím. A taková já normálně nejsem, víš? Samotné místo činu ani nebylo tak hrozné, viděla jsem už i horší. Ale prostě mě to dostalo. A tak jsem si vzpomněla na tebe a potřebovala jsem tě vidět. Dává to smysl?“

      „Jo. Jak jsem brala ty prášky na deprese… tak řekla bych, že ty deprese jsem všechny měla kvůli nočním můrám, které se mi o našich zdály. Vždycky jsem se z nich vzbudila a pak jsem byla několik dní jako tělo bez duše. Nechtělo si mi ani vylízat z postele, protože jsem měla pocit, že se nedá na světě nikomu věřit.“

      „No, chtěla jsem se tě právě zeptat, jak se s tím vyrovnáváš, když na to začneš myslet, ale teď už je mi to jasné, že?“

      Danielle přikývla a podívala se z okna. „Řeším to práškama.“

      „A seš teď v pohodě?“

      Danielle pokrčila rameny, ale vypadalo to, že by nejraději poslala Chloe do háje. „Jsme tu spolu asi 10 minut, a ty musíš hned začít rozebírat tohle. Bože, Chloe… to ses ještě nenaučila žít svůj život a nehrabat se pořád v těch sračkách? Jestli si pamatuješ, když jsme mluvily přes telefon, a ty jsi mi oznamovala, že se budeš stěhovat do Pinecrestu, tak jsme se dohodly, že se o těhle věcech už nebudeme bavit. Že už to stejně nic nezmění, vzpomínáš si na to?“

      Chloe to překvapilo. Danielle v mžiku přešla od sarkasmu k naštvanosti. Jasně, téma jejich rodičů nebylo zrovna příjemné, ale tak rychlá změna nálady u Danielle nebyla normální.

      „Jak dlouho už nebereš ty prášky?“ zeptala se Chloe.

      „Běž do prdele.“

      „Jak dlouho?“

      „Tři týdny, nebo tak nějak. Proč?“

      „Protože jsem tady asi čtvrt hodiny, a už teď je myslím jasné, že je fakt potřebuješ.“

      „Jasně, ty seš totiž doktor.“

      „Nemohla bys je prosím začít zase brát? Chci, abys byla na mé svatbě. Abys mi šla za svědka, pamatuješ? A možná je to ve skutečnosti sobecké, ale chci, aby sis tu svatbu užila. Takže mohla bys je prosím začít zase brát?“

      Při zmínce o tom, že má jít za svědka, se Danielle zase uklidnila. Povzdechla si a uvolnila se. A i když byla pořád naštvaná, dokázala se aspoň na Chloe podívat a v jejím pohledu bylo zároveň něco přátelského.

      „Dobře,“ řekla.

      Stoupla si a přešla k malému košíku na kuchyňské lince. Vytáhla krabičku od doktora, vzala si z ní jednu pilulku, spolkla ji a zapila kávou.

      „Děkuju,“ řekla Chloe. Zkusila se zeptat ještě jednou, měla pocit, že jí ještě o něčem neřekla. „A trápí tě ještě něco?“

      Danielle se na chvíli zamyslela a Chloe si všimla, že pozoruje přední dveře. Podívala se na ně jen krátce, ale v jejím pohledu byl vidět i strach – Chloe si tím byla jistá.

      „Ne, všechno je ok.“

      Chloe svou sestru znala a věděla, že nemá smysl se dál vyptávat.

      „Takže, co to má být sakra za večírek?“ zeptala se Danielle.

      Chloe se zasmála, málem zapomněla na to, jak neohrabaně vždycky Danielle přešla od jednoho tématu k druhému. Prostě z ničeho nic se bavily o něčem úplně jiném. Chloe sledovala svou sestru, jestli se se strachem v očích ještě podívá na vchodové dveře, ale už se to nestalo.

      Ale i tak, Chloe měla pocit, že jí něco tají. Možná až spolu budou trávit více času, tak bude Danielle otevřenější.

      Ale ohledně čeho? pomyslela si Chloe, sama si přitom podívala směrem ke dveřím.

      V tu chvíli si uvědomila, že svou sestru opravdu vůbec nezná. V některých ohledech to byla pořád ta stejná sedmnáctiletá rebelka, kterou znala velmi dobře. Ale na Danielle teď bylo i něco nového…

Скачать книгу