LITMIR.BIZ

      KAPITOLA PÁTÁ

      „Mám chuť se zeptat, jestli už tam budem,“ pronesla Luna a usmála se na Kevina.

      Kevina mělo napadnout, že jedno z největších rizik podobné cesty nebude možnost nárazu do opuštěného auta, ani přepadení proměněnci nebo něco takového. Byla to možnost, že se Luna začne nudit a zkusí si vymyslet něco, čím by se zabavila. Kevin nepochyboval, že jedním z nápadů bude i hádka s Chloe. Vzhledem k tomu, že Chloe řídila, připadal mu podobný nápad dost hloupý.

      Navíc se zdálo, že je všechno špatně. Na nebi se vznášela obrovská loď vetřelců, zatímco silnice byly bez provozu a téměř prázdné. Všechno mu to připomínalo, jak divná je celá situace, ve které jsou. A jak moc se svět změnil v podstatě během několika hodin.

      „Nemůžeš trochu přidat?“ zeptala se Luna.

      „Mám přidat?“ zeptala se Chloe a šlápla na plyn.

      Kevin se chytil madla dveří. Když sjeli z hory, byly cesty volnější, ale to neznamenalo, že můžou jet tak rychle, jak by chtěli. Kevin nepochyboval, že má Chloe se řízením stejně málo zkušeností, jako on nebo Luna.

      Navíc bylo na cestě pořád dost opuštěných aut.

      „Zpomal,“ vyhrkl Kevin, když se prohnali kolem chevroletu zaparkovaného uprostřed dálnice. Jeho majitel byl dávno pryč. Jen tak tak se vyhnuli motorce, která byla stejně opuštěná u krajnice. „Chloe, zpomal, prosím.“

      Trochu zpomalili a Kevin si oddechl. Nejspíš to bylo dobře, protože všude kolem byla rozesetá auta – většinou na místech, kde je nechali jejich proměnění majitelé. Některá ale byla pokroucená a rozbitá, očividně havarovala.

      U svodidel ležela převrácená cisterna, ze které se rozléval benzín. Jedna jiskra a rozpoutalo by se ohnivé peklo.

      „Musíme spolupracovat,“ pronesl a snažil se trochu zmírnit náladu v autě. Snažil se vymyslet, co by v podobné situaci řekla jeho matka, Ted nebo doktorka Levinová. Problém ovšem byl, že myšlenka na ně, na lidi, které vetřelci proměnili, byla příliš bolestivá. A kdo ví, možná už byli na lodi, která se vznášela na obloze jako druhý měsíc.

      „Musíme… všichni ostatní jsou pryč,“ řekl a snažil se potlačit bolest, kterou cítil. „Přišli jsme o všechny. Všichni jsme prožili něco špatného.“ Nezdálo se, že by zrovna tohle vystihovalo všechny hrůzy, které viděli. „Nikdo z nás se necítí dobře, ale nesmíme se hádat kvůli hloupostem. Zvládneme to jen, když budeme spolupracovat.“

      Dívky chvíli mlčely.

      „Dobře,“ pronesla nakonec Chloe.

      „Asi máš pravdu,“ souhlasila Luna.

      Pokračovali v cestě a starý pickup drkotal po cestě poseté připomínkami posledních chvil lidí, které vetřelci proměnili. Kolem byla opuštěná auta, obaly od jídel z fastfoodů, mazlíčci, o které se teď nikdo nestaral. A dokonce lidé, kteří leželi na místech, kde je srazila jiná auta. Kevin sice nebyl doktor, ale bylo mu jasné, že jim není pomoci.

      Vzhlédl k lodi na obloze. Byla tam jeho máma, nebo byla v jedné z lodí, které s Lunou viděli na obrazovkách? Možná, že ji nechali na Zemi, aby čekala na přeživší, stejně jako ti turisté a vojáci na hoře. Kevin si nebyl jistý, která z těch dvou možností mu připadala lepší. Ani jedna totiž nebyla dvakrát příjemná.

      „Hele,“ vyhrkla Luna a na něco ukázala.

      Kevin si všiml, že ukazuje přímo kupředu. Ohromná loď, která se přesunula nad San Francisco tam stále byla. Vznášela se nad městem a chvílemi z ní něco vylétalo. Po podivném klidu na silnici byl takový pohyb skoro stejně znervózňující jako samotná loď.

      Skoro.

      „A k tomuhle my jedeme,“ řekla Chloe. „Tohle fakt není dobrý.“