LITMIR.BIZ

Скачать книгу

      Potom jej ale přece jenom něco napadlo.

      „Krohne,“ podíval se na leoparda, poklekl k němu a něco mu pošeptal do ucha. „Vylez na ten strom a podívej se. Povíš nám, kudy se máme vydat.“

      Krohn se na něj podíval svýma hlubokýma očima a Thor jasně cítil, že mu zvíře opravdu rozumí.

      Okamžitě se rozběhl k jednomu tlustému stromu, vyskočil do výšky vzrostlého muže a zatnul drápy do kmene. Potom začal šplhat vzhůru. Během chviličky už byl v koruně na jedné z jeho nejvyšších větví. S naprostou bravurou došel po tenké větvi téměř na její konec, napřímil uši a rozhlížel se. Thor měl vždycky pocit, že mu Krohn z nějakého důvodu dokáže skutečně rozumět a teď to viděl přímo před sebou. Možná to mělo co do činění s jeho druidskými silami.

      Leopard začal hlasitě příst, načež se zase rychle spouštěl ze stromu k zemi a ihned vyrazil v jednom směru do džungle. Všichni se na sebe podívali a začali leoparda urychleně následovat. Meči si klestili cestu v místech, kde se štíhlá šelma bez problémů protáhla.

      Po několika minutách narazili na stezku a již známé stopy v podobě polámaných větví. Thor podrbal Krohna vydatně za uchem.

      „Nevím, co bychom si bez něj počali,“ řekl Reece.

      „Ani já ne,“ reagoval Thor.

      Krohn jenom spokojeně předl.

      Potom pokračovali dál do džungle po křivolaké pěšině, když tu se jejich okolí pozvolna změnilo. Všude kolem nich byly obrovské květy, největší skoro stejně velké jako oni samotní. Hrály všemi barvami. Na jiných stromech viselo jakési podivné ovoce, velké jako menší balvany.

      Všichni se v úžasu zastavili, Conval došel k jednomu z těch plodů, byl zářivě červený, a natáhl se, aby se jej dotknul.

      Tu se najednou ozvalo hluboké zavrčení.

      Conval uskočil zpátky jako když mu střelí pod nohy a vytrhl meč z pochvy. Ostatní se na sebe poděšeně podívali.

      „Co to bylo?“ zeptal se Conval.

      „Přišlo to odtamtud,“ odpověděl Reece a ukazoval jedním směrem.

      Všichni se tam nějakou chvíli dívali. Neviděli však nic než další a další zeleň. Krohn byl však celý naježený a temně mručel.

      Potom se vrčivý zvuk ozval znovu a tentokrát byl mnohem silnější. A pak se větvě opodál začaly pohybovat. Všichni ustoupili o několik kroků dozadu, tasili meče a připravovali se na nejhorší.

      To, co se záhy vynořilo z džungle, překonalo Thorovy nejhorší představy. Objevil se před nimi obrovský hmyz. Byl snad pětkrát větší než Thor, nápadně připomínal kudlanku nábožnou, měl dvě zadní a dvě přední nohy, které zvedal do výše spíše jako ruce. Na jejich koncích byly dlouhé pařáty. Jeho tělo zeleně fosforeskovalo, bylo pokryté šupinami a na zádech mělo malá křídla, která v jednom kuse vibrovala a vydávala bzučivé zvuky. Na vršku hlavy měl brouk dvě oči, ale na špičce čumáku mu sedělo ještě třetí. Když se obluda napřímila, viděli, že na krku má ještě další malé nožičky plné ostrých drápů. Krk se chvíli co chvíli roztřásl a přitom vydával onen vrčivý zvuk.

      Tyčil se nad nimi jako věž a nechával o sobě vědět, když tu najednou jedna z jeho dlouhých končetin vystřelila rychlostí blesku kupředu a lapla O’Connora za paži. Její tři drápy se ovinuly kolem jeho ruky a potom jej zdánlivě bez námahy zvedly celého do vzduchu.

      O’Connor po pařátu seknul mečem, ale ani zdaleko to nebylo včas. Příšera s ním několikrát hrubě zacloumala ve vzduchu, potom otevřela tlamu plnou nestvůrných zubů a začala jej přibližovat k ústům.

      O’Connor se rozeřval při představě blízké mučivé smrti.

      Thor vyrazil kupředu. Bez přemýšlení založil do praku kámen, zamířil a vrhl na prostřední netvorovo oko.

      S muškou nikdy nemíval problémy. Příšera odporně zařvala hlasem, kterým by se daly kácet stromy, a upustila O’Connora na zem. Ten s žuchnutím dopadl na bok do měkké pralesní podestýlky.

      Brouk se rozzuřeně otočil k Thorovi.

      Ten si říkal, že zůstat tady a postavit se té obludě by bylo nejspíš marné. Někdo by určitě minimálně přišel ke zranění, ba možná i hůře, a Krohn by se jistě neudržel a zaútočil by přímo, což by se mu jistě také stalo osudným. Sám by ji možná dokázal porazit, ale zase by tím vyčerpal spoustu energie, kterou může brzy potřebovat jinde. Říkal si, že nejspíš narušili teritorium toho tvora a když se pokusí co nejrychleji zmizet, třeba mu to bude stačit.

      „UTEČTE!“ křikl na ostatní.

      Bez váhání poslechli a dali se na útěk – a brouk se okamžitě vydal za nimi.

      Za sebou slyšeli jeho kroky, které dusaly v měkké pralesní půdě jenom pár metrů za nimi. Potom se brouk v běhu natáhl, sekl pařátem po Thorovi a jenom o fousek jej minul. Thora posypala sprcha spadaného listí, jak se broukovy pařáty namísto do něj zabořily do země. Utíkali seč jim síly stačily. Thor doufal, že když se jim podaří mezi ně a pronásledovatele položit nějakou rozumnou vzdálenost, snad se potom někde ukryjí. A pokud ani to nepomůže, budou se mu muset postavit.

      Jenže Reece, běžící vedle něj, najednou zakopl o nějaký kořen a upadl. Bylo jasné, že nedokáže vstát včas. Thor se zastavil, tasil meč a postavil se mezi Reece a obludu.

      „UTÍKEJTE DÁL!“ křikl přes rameno na ostatní a sám se připravoval na srážku.

      Brouk se na něj okamžitě obořil a sekl pařátem proti Thorově tváři. Ten se sehnul a zároveň seknul mečem. Obluda strašlivě zařvala. Thor uťal jeden z jejích pařátů. Okamžitě jej pokropila sprcha zelené lepkavé tekutiny a on vykulil oči děsem. Důvodem nebyla tekutina, ale fakt, že pařát začal okamžitě přímo před jeho očima dorůstat. Za pár vteřin už byla obluda v původní kondici, jako kdyby ji Thor vůbec nezranil.

      Polkl naprázdno. Tohle se přece nedá zabít. Jenom ho tou ranou rozezlil.

      Příšera na nic nečekala, nově dorostlou paží Thora tvrdě udeřila do břicha a poslala jej do vzduchu o několik metrů dál, kde přistál do spletitého křoví. S napřaženými drápy se potom vydala jej dorazit. Thor věděl, že má potíže.

      V tu chvíli se na scéně znovu objevil Elden, O’Connor a dvojčata. O’Connor vystřelil šíp, kterým se broukovi trefil přímo do chřtánu. Šíp se zabodl zevnitř do krku a obluda znovu bolestně zařvala. Elden mezitím vší silou zabořil svou bojovou sekeru do zad toho tvora, zatímco Conven a Conval vrhli každý svůj oštěp a rovněž trefili krk. Reece měl mezitím už také dost času se dostat zpátky na nohy a teď až po jílec zabořil svůj meč nestvůře do břicha. Thor sekl mečem po další paži a znovu ji čistě usekl, zatímco Krohn se na scéně objevil jako poslední, vyskočil broukovi na hřebet a mocně se mu zakousl zezadu do krku.

      Příšela řvala bolestí i panikou a snažila se ze sebe všechny setřást. Způsobili jí tím hromadným útokem strašlivá zranění a bylo naprosto neuvěřitelné, že stále ještě stála na nohách a její křídla nadále energicky vibrovala. Netvor jednoduše nehodlal zemřít.

      S děsem potom sledovali, jak si obluda vytahovala z krku oštěpy jeden po druhém, setřásla ze zad sekyru a vytáhla meč z břicha. Rány, které po zbraních zůstaly se přímo

Скачать книгу