LITMIR.BIZ

      Ó svatá dívko, v nejčistější bělost

      ty oděna, ach, otevř zlaté brány

      a vyjdi z nich, šer probuď, který v nebi

      spí posud, světlo ve Východu jizbách

      ať vládne tebou, přines rosu sladkou,

      jež vždycky přichází s dnem, jenž se budí.

      Ó zářné Jitro, Slunce pozdrav, ze snu

      jež probouzí se jako lovec k honbě,

      slez okřídlenou patou naše vrchy!

      Kdys z jara u zdroje, jenž v kvítí

      stem šedých křemenů si hrál,

      blíž hlohu, který stříbrem svítí,

      vln rej až k hlavě mé se vzpjal,

      tu růžné přišlo dítě ke mně,

      ó modrých očí luzný vděk!

      „Jak daří se?“ mi dělo jemně

      přes potok skočíc nazpátek.

      Já viděl vodu dále spěti,

      však obraz její v duši tkvěl,

      žil odtud mojí ve paměti,

      ji zřít, jí žehnat já jsem chtěl.

      Já stih ji, mech kde bujel měkký

      a tymian u našich noh,

      však s kvítím mech Haničky vděky

      tvář růžnou sotva předčít moh.

      A v háji viděl jsem ji zase,

      i v údolí a v houštině,

      kdy bledý měsíc v zářném jase

      se stápěl v mraků družině.

      Ji zřím, jak v kloboučku svém stojí

      a k nebi naše sliby jdou,

      já uvítal ji v chatě svojí

      a růžná Hanička je mou.

      Jak oblak, cestou já jsem šel,

      jež táhne přes vrchy i dol,

      tu množství narcisků jsem zřel,

      vše zaplavily zlatem kol,

      pod stromy, v keřích, na vlnách

      kol tančily, jak vítr táh.

      Jak nedohledných hvězdic řad

      plá z mléčné dráhy dolů k nám,

      bez konce plály odevšad

      břeh věnčen jimi tu i tam,

      jich byly sta, zde v směsici

      se skláněly, jak tančící.

      Tak vlny zahanbil jich třpyt!

      Jak tančily zde o závod,

      tu musil básník vesel být

      rej plesný vida v tůni vod,

      já zřel a zřel a nemyslel,

      ký zisk jsem z toho zření měl!

      Teď na loži když ležím svém,

      půl v snění a půl v dřímotě,

      jich hru před duše zrcadlem

      zřim v blaživé jich samotě,

      ples v srdce mé se přimísí

      a to v ráz tančí s narcissy!

      Jak přelud byla spanilý,

      když oči mé ji spatřily,

      tak luzná její podoba

      jak okamžiku ozdoba.

      Jak hvězdy v šeru její zrak,

      a jako soumrak vlasů mrak,

      vše na ní půvab hotový

      a rosný úsměv májový,

      stín tančící a škádlící,

      tu děsící, v ráz mizící.

      Pak vstoupila v můj užší kruh

      a byla žena též, ač duch

      tak svěží ve všech pohybech

      s půvabem divčím v pracích všech.

      Vzpomínku i naděje zář,

      vše zrcadlila její tvář

      a přec ne bytost povznešená

      nad vše, čím život jest a sténá,

      nad lehký trud, nad žertů vděk,

      bol, hanu, chválu, polibek.

      Teď jasným okem šťastný zřím

      tep srdce, jež vlá tělem tím,

      jde zamyšlena v práci své,

      kam přísný žití cíl ji zve,

      má rozum, její vůle stálá

      jest přísná, činná, vytrvalá,

      bez falše, lsti, je žena pravá,

      jež těší, velí, radu dává

      a přec duch tichý, kol nějž vlá

      zář podivná jak andělská!

      Viz tamo děvče samotné

      z hor našich statné děvče, polem

      jak sama zpívá si a žne

      stůj, nebo tich jdi kolem!

      Tak sama žne a vázat spěje

      a smutnou píseň sobě pěje,

      ó poslouchej, kraj celý kol

      zní jejím zpěvem, stráň i dol.

      Tak nikdy slavík nezpíval,

      by vítal chodce v zemi dálné

      na oase, kde pouště pal

      kdes v Arabii skalné;

      ba sotva kukačky tak žaly

      se plně, silně rozléhaly

      ve oceanu tichý klid

      až nejdálnějších od Hebrid.

      Co zpívá tu, kdo ví to dnes?

      Co tonů těch dí žalné roje?

      Zda trudů zašlých lká v tom směs,

      ryk zapadlého boje?

      Či tyto prosté nářky pějí

      o věcech, jež se denně dějí,

      trud všední, starost, péče hlas,

      jak bývalo a dnes je zas?

      Ať komukoliv pěla jen

      zpěv její slyším neustále,

      obličej k srpu nakloněn

      v své práci zpívá

Скачать книгу