LITMIR.BIZ

      KAPITOLA TŘETÍ

      Když Shane Hatcher vešel do vězeňské knihovny na Štědrý den, hodiny na stěně ukazovaly přesně dvě minuty před celou.

      Perfektní načasování, pomyslel si.

      Za pár minut bude na svobodě.

      Pobavilo ho, když tu a tam viděl viset vánoční ozdoby – vše bylo, samozřejmě, vyrobené z barevného polystyrenu, nic nebylo těžké nebo s hranami nebo užitečné, jako třeba lano. Hatcher strávil v Sing Singu nespočet vánočních svátků a myšlenka na snahu navodit zde sváteční atmosféru mu vždy připadala absurdní. Když uviděl Freddyho, mlčenlivého vězeňského knihovníka s červeným kloboukem Santy, téměř se nahlas zasmál.

      Freddy seděl u stolu, otočil se k němu a mrtvolně se usmál. Ten úsměv Hatcherovi naznačoval, že vše je připraveno podle plánu. Hatcher mlčky přikývl a usmál se na něj. Pak Hatcher zašel mezi dvě police a čekal.

      Jak hodiny odbily celou, Hatcher zaslechl, jak se otevírají dveře pro nakládku na vzdálenějším konci knihovny. Za pár okamžiků přišel řidič kamionu, který tlačil velký plastový koš na kolečkách. Dveře pro nakládku se za ním hlučně zavřely.

      "Co pro mě tento týden máš, Badere?" Zeptal se Freddy.

      "Co si myslíš, že mám?" řekl řidič. "Knihy, knihy, knihy."

      Řidič se rychle podíval směrem, kde Hatcher stál a pak se odvrátil. Řidič byl samozřejmě součástí plánu. Od toho momentu se řidič a Freddy k Hatcherovi chovali, jako by tam vůbec nebyl.

      Skvělé, pomyslel si Hatcher.

      Bader a Freddy společně vyložili knihy na ocelový stůl na kolečkách.

      "A co si takhle dát ve skladu šálek kávy?" Nabídl Freddy řidiči. "Nebo třeba trochu horkého vaječného koňaku? Podává se během svátků."

      "To zní báječně."

      Oba muži ležérně klábosili, zatímco zmizeli za kyvnými dvojitými dveřmi za knihovnou.

      Hatcher chvíli klidně stál a studoval přesnou polohu plastového koše. Podplatil dozorce, aby kousek po kousku každý den posunula bezpečnostní kamery do momentu, než se v knihovně vytvořil slepý bod – kterého si dozorci, kteří monitory sledovali, dosud nevšimli. Vypadalo to, že řidič se do tohoto místa dokonale strefil.

      Hatcher tiše vyšel zpoza polic a vsoukal se do koše. Řidič nechal v dolní části hrubý a těžký povlak na balení. Hatcher si přes sebe povlak přetáhl.

      Nyní nastala jediná fáze Hatcherova plánu, kdy se podle něj mohlo něco pokazit. Ale i kdyby někdo do knihovny přišel, pochyboval, že by se obtěžoval podívat dovnitř do koše. Jiní lidé, kteří by mohli podrobněji dodávku kontrolovat při výjezdu, byli také podplaceni.

      Ne, že by měl strach nebo by byl nervózní. Takové emoce nepocítil již tři dekády. Muž, který neměl v životě co ztratit, neměl žádný důvod k úzkosti a neklidu. Jediná věc, která mohla vzbudit jeho zájem, byl příslib nepoznaného.

      Ležel pod povlakem a pozorně poslouchal. Slyšel, jak nástěnné hodiny odpočítaly minutu.

      Ještě pět minut, pomyslel si.

      Takový byl plán. Těch pět minut poskytovalo Freddymu příležitost vše popřít. Mohl upřímně říci, že Hatchera neviděl do koše vlézt. Mohl by říct, že si myslel, že Hatcher už z knihovny odešel. Až uplyne pět minut, Freddy a řidič se vrátí a Hatcher bude odvezen z knihovny ven a pak i z vězení.

      Mezitím nechal Hatcher své myšlenky bloudit a myslel na to, co se svou svobodou podnikne. Nedávno zaslechl nějaké zprávy, za které to riziko stálo – byly dokonce zajímavé.

      Hatcher se usmál, když si vzpomněl na jinou osobu, která by se o jeho útěk zajímala. Přál si, aby viděl tvář Riley Paige až zjistí, že je na svobodě.

      Tiše se zasmál.

      Bude pěkné ji znovu spatřit.