LITMIR.BIZ

Скачать книгу

      „Ale jak Gabby říkala,“ bránil se, „není na tom nic protizákonného. Je to jen velice exkluzivní seznamka.“

      „My ji taky nehodláme zrušit,“ ujistila ho Jessie, ačkoli se jí ta představa docela zamlouvala. „Jen potřebujeme získat přístup ke Claiřinu profilu a historii schůzek.“

      „Prozradili byste, že tu informaci máte ode mě?“ zakňoural nešťastně.

      „Jen pokud budeme muset,“ uklidnil ho Dolan s větší úctou, než jakou prokazoval Gabby.

      „Nebojte,“ dodala Jessie kousavě. „Před vaší ženou by se vám to mělo podařit utajit. Přinejmenším do soudního řízení.“

      „Cože?“ vyhrkl s nelíčeným zděšením.

      „Pane Harringtone,“ vysvětlovala Jessie s větším uspokojením, než jaké by se v dané situaci slušelo, „až toho chlapa chytíme, půjde před soud. A vy budete muset svědčit na veřejném zasedání. Takže bych vám doporučovala zapřemýšlet, jak svou ‚schůzku‘ plánujete vysvětlit paní Harringtonové. Možná byste jí měl zavolat, než se vrátí ze svého prodlouženého výletu. Vždyť víte, toho, který vám umožnil se s Gabrielle tak spokojeně promenádovat na veřejnosti. Přeji vám hodně štěstí.“

      KAPITOLA ŠESTÁ

      Jessie nevěřila svým uším.

      „Mohl byste to zopakovat?“ požádala užasle.

      „Vždyť jste mě slyšela,“ opáčil Dolan, který stál naproti ní na příjezdové cestě před Harringtonovým sídlem. „Teď když je případ uzavřen, jedu zpátky na stanici.“

      „Případ není uzavřen,“ připomněla mu. „Někde nám tu běhá vrah se zkrvavenými klíči.“

      „To není můj problém,“ namítl Dolan nonšalantně. „Co se týká Crutchfielda a Thurmana, je případ uzavřen. Ať už vraždu spáchal kdokoliv, ani jeden z nich to nebyl. A jelikož já se snažím chytit právě tyhle dva, ustupuje pro mě tento případ oficiálně do pozadí. Detektivové ze severního Hollywoodu si s ním navíc snadno poradí i beze mě. Stačí, když si ze seznamky vyžádají jména jejich klientů a zjistí, kteří z nich nemají alibi. Vsadím se, že to budou mít během dvanácti hodin vyřešené, a to i bez naší pomoci.“

      Jessie věděla, že má pravdu. Původní detektivové, s nimiž se ani nesetkala, byli nejspíš více než schopní případ zvládnout sami. Navíc se nezdálo, že by ho ještě něco pojilo se sériovými vrahy, kteří se o ni zajímali. Těžko tedy mohla obhajovat, proč by měla po pachateli dál pátrat.

      Ona ale opravdu chtěla. Nejen z altruistických důvodů. Zaprvé to bylo čistě vzrušení z honičky. Celé ty dny, co trčela zavřená v úkrytu WITSECu, s tím nemohla nic dělat. Teď však znovu zakusila, jaké to je být na lovu, a nemohla ten instinkt zase jen tak vypnout.

      Zároveň si uvědomovala, že pokud dá kapitán Decker Dolanovi za pravdu a rozhodne, že případ nijak nesouvisí ani s jedním z hledaných sériových vrahů, její důvěrné znalosti a forenzní dovednosti, jimiž se tak pyšnila, jí budou k ničemu. Na tomto případu jí koneckonců dovolili pracovat pouze pro to, že věřili, že má k vrahovi zvláštní vztah. Jestliže usoudí, že to tak není, nebude důvod ji u vyšetřování nechávat. A to bude s největší pravděpodobností znamenat, že ji šoupnou rovnou zpátky do toho nudného domu v Palms, kde po ní budou chtít, aby trávila nekonečné, útrapné hodiny u bazénu. Jessie hodlala využít každé naděje, která by takový osud odvrátila.

      A nakonec, ačkoli to nijak nesouviselo s její situací, tu ještě byla ta dívka. V hlavě před sebou viděla Claiřin obličej, tak mladý a nádherný, navždy zmrazený ve vyděšené grimase. Vybavovala si ošklivé rány, které její krk proměnily ve zkrvavenou kaši. Jen proto, že nepadla za oběť sériovému vrahovi, přece neměla Claire Stantonová o nic menší právo na spravedlnost. Jestli jí k ní Jessie mohla dopomoct, pak měla povinnost to udělat. Nemohla ten případ jen tak odložit, protože se jí nehodil. A tak se rozhodla pro lež.

      „Jenže my zatím nevíme, jestli se nejedná o dílo Crutchfielda nebo Thurmana,“ prohlásila konečně. Dokonce i Murph a Toomey se při jejích slovech překvapeně otočili.

      „O čem to mluvíte?“ zeptal se Dolan nevěřícně. „Tahle vražda nenese ani jedinou známku kteréhokoliv z nich.“

      „Ani jedinou očividnou známku,“ opravila ho s pozoruhodným přesvědčením. „Oba tihle muži jsou ale chytří. Ví, že jestli použijí své standardní metody, okamžitě se prozradí. Kdyby ovšem použili jako vražednou zbraň klíče, mohli by tak ukojit své vražedné pudy, aniž by kdo poznal, že to byli oni. Vlastně by to byl chytrý manévr, jak ze sebe setřást podezření. A zdá se, že to na vás zabírá.“

      Dolan na ni vyjeveně hleděl se směsicí zmatení, podráždění a snad i špetkou obdivu.

      „To po mně opravdu chcete, abych vám spolkl, že si Thurman a Crutchfield, zatímco po nich pátrá několik policejních oddělení, odskočili do San Fernando Valley, přestože je jeden z nich vážně zraněný, aby zabili nějakou náhodnou vymetačku večírků, a to zbraní, kterou předtím nikdy nepoužili?“

      Jessie se jeho tirádě zdvořile pousmála s plným vědomím, že ho tím rozzuří ještě víc.

      „Já vůbec nepotřebuju, abyste mi to spolkl, agente Dolane. Já potřebuju, aby mi to spolkl můj kapitán. Pro mě za mě si ten případ klidně pusťte a já na něm budu dál pracovat sama. Jak jste sám velice výstižně poznamenal, máme na svobodě dva nebezpečné vrahy a já tedy nehodlám podcenit žádnou alternativu, dokud je nenajdu. Ale vy si dělejte, co chcete.“

      „Vy jste opravdu dílo,“ utrousil Dolan.

      Jessie se na něj sladce usmála, otevřela dveře od auta a nastoupila.

      „Tak už se to o mně říká.“

      Netrvalo dlouho a Jessiino sebevědomí se začínalo drolit.

      Zpátky na stanici se chystala přednést kapitánu Deckerovi své pečlivě připravené argumenty, ovšem zatímco na něj čekala, nemohla si nevšimnout, že se něco děje. Nikdo jí to sice vyloženě neřekl, ve vzduchu se však vznášelo zvýšené napětí.

      V duchu přemítala, zda je možné, že objevili věrohodnější stopu, která by je zavedla k jednomu nebo druhému hledanému muži, a tím pádem znehodnotila její už tak přinejlepším pochybné důvody k dalšímu vyšetřování případu Stantonové. Pokud ano, neměla v záloze žádný jiný plán. Ať už šlo o cokoliv, muselo to být něco velkého. Zavedli ji do té samé odlehlé konferenční místnosti jako ráno a tam ji s Murphem nechali čekat dvacet nezáživných minut. Dolan se někam vytratil.

      „Víte, co se děje?“ vyzvídala od Murpha.

      Ten k ní obrátil pohled, v němž nedokázal zakrýt jisté potěšení z jejího znepokojení.

      „Jak bych mohl?“ opáčil. „Jsem tady přece zavřený s vámi.“

      „Jenže máte v uchu to sluchátko,“ připomněla mu. „Někdo vás určitě musí informovat.“

      „Bohužel pro vás nemůžu nic udělat,“ odvětil Murph. Zdálo se, že si svou nadřazenou pozici obzvlášť užívá potom, co si musel několik hodin hrát na profesionálního osobního šoféra. Než mu Jessie stihla odpovědět, otevřely se dveře a dovnitř vešel Decker s Dolanem.

      „Došlo

Скачать книгу