LITMIR.BIZ

      KAPITOLA PRVNÍ

      Royce vyskočil na prvního koně, na kterého narazil a vyjel. Nevšímal si přitom křiku, který se za ním ozýval. Přitiskl se ke koňským zádům, aby se vyhnul šípům, které svištěly kolem. Jeho myšlenky uháněly téměř stejně rychle jako jeho kůň. Vzpomněl si na šlechtice, kterého právě zabil kopím.

      Ještě horší bylo, že se mu hlavou honily myšlenky na Genevieve. Nedařilo se mu zapudit vzpomínku na to, jak ji viděl nad jámou. Vedle muže, kvůli kterému ho opustila. Tyhle myšlenky ho málem přiměly zastavit a vzdát se mužům za ním. Kupředu ho hnal jen čistý vztek. Pobízel koně do trysku.

      Zezadu přiletěly další šípy. Od budov, které byly kamenné, se odrážely. V těch dřevěných prostě uvázly. Lidé uskakovali před uhánějícím koněm a Royce měl co dělat, aby do některého z nich nenarazil. Musel přitom bojovat s otěžemi, trhat koňskou hlavou ze strany na stranu a poslouchat dunění kopyt na dláždění.

      K jejich staccatu se přidala další kopyta. Jezdci na koních se snažili Royce dohnat. Někteří z nich byli možná rytíři, většina jich ale vypadala, že jde o pobočníky, kteří vykonávali práci svých nadřízených, zatímco šlechta se držela v bezpečí.

      „Za ním!“ zařval jeden z nich. „Zabijte vraha!“

      Royce věděl, že pokud ho dopadnou, nebude ho čekat nic dobrého. Trestem za vraždu byla smrt a on přímo před nimi zabil jejich vévodu. Nevzdají se, dokud ho nedopadnou, nebo dokud jim úplně nezmizí.

      Prozatím se jen mohl snažit udržet si svůj náskok. Pobízel kradeného koně, často měnil směr a doufal, že přitom nespadne. Royce sevřel křišťálový meč, nehodlal svůj stisk povolit ani na kratičký okamžik.

      Jeden z jezdců se dostal blíž. Kopí připravené tak, aby Royce zasáhl. Ten odsekl hlavici zbraně a pak zaútočil na muže, který ji držel. Pronásledovatel spadl z koně a Royce jel dál.

      Mužů za ním stále přibývalo. Bylo jich až příliš. Dokonce i při vší síle a dovednostech, které Royce měl, nemohl doufat, že se zvládne vypořádat s tolika muži současně. Musel se dál snažit jim ujet. Zatím měl možnost přemýšlet, jak z toho všeho vyváznout.

      Vyjel z města, pevnost nad ním se pomalu zmenšovala, zatímco se od ní Royce vzdaloval do otevřené krajiny. Přeskakoval příkopy a brázdy v zemědělské krajině. Byla protkaná potůčky a Royce vybíral ty nejužší stezky a nutil koně potoky přeskakovat místo toho, aby jimi probíhal. Při každém zaváhání by se totiž pronásledovatelé přiblížili ještě víc.

      Zamířil k jedné z farem obehnaných zdí. Přeskočil kamennou zídku, aniž by se jí jeho kůň dotkl. Když se ohlédl, viděl Royce, jak kůň jednoho z jeho pronásledovatelů kopyty zavadil o zeď klopýtl. Srazil přitom s sebou dalšího jezdce. Jenže to nestačilo.

      K Roycovi se přiblížil další jezdec. Vyskočil ze sedla a vrhl se na Royce, jako by doufal, že ho srazí k zemi. Royce se zapřel v sedle a měl co dělat, aby se udržel. Bušil přitom do muže lokty i hlavou. Zahlédl záblesk čepele dýky – muž se ho chystal bodnout. Royce prudce trhl otěžemi a současně se do muže opřel.

      Ten spadl z pádícího koně a s křupnutím dopadl na zem, kde zůstal nehnutě ležet. Royce koně znovu pobídl, ale vzdálenost mezi ním a pronásledovateli se stále zkracovala.

      Royce věděl, že nemá šanci jim prostě ujet. Byli příliš odhodlaní a on netušil, jestli jeho kůň vydrží déle než ti jejich. Dokonce i kdyby ano, bylo jen otázkou času, kdy šíp z loveckého luku zraní jeho zvíře tak vážně, že už nebude moct pokračovat.

      Musel přijít na něco jiného.

      Všiml

Скачать книгу