LITMIR.BIZ

      Riley ze všech stran obklopovala temnota.

      Kolem se vznášel zatuchlý vzduch.

      Krčila se pod dřevěnými prkny a plazila po hliněné zemi.

      Natáhla svázané ruce a ucítila před sebou plot z pletiva…

      Ocitla se v zajetí.

      Ale kde? A jak se sem dostala?

      Úporně se snažila se rozpomenout…

      Byla uvězněná pod zchátralým domem.

      Z té samé klece vysvobodila jinou ženu.

      Když však pospíchala, aby odtamtud sama uprchla, zablokoval jí únikovou cestu muž, který tam tu ženu uvěznil.

      A teď se tedy ocitla v téhle bryndě—jako netvorova další zajatkyně.

      Riley se nadechla a z plných plic začala křičet. Věděla ovšem, že ji v troskách tohoto osamoceného činžovního domu, lemovaného prázdnými parcelami, nikdo neuslyší. Přesto křičela dál a dál a bezmocně s plotem zápolila, dokud se celá ochraptělá a vyčerpaná nesesula na zem.

      Nedokázala odhadnout, kolik uběhlo času, když náhle uslyšela, jak se za ní otevřely a zase zavřely dveře. Další zvuky jí prozradily, že se k ní ve stísněném prostoru někdo blíži.

      „Kdo je tam?“ zeptala se slabým hlasem.

      Samozřejmě, že věděla, kdo to za ní přišel.

      Byl to sám netvor.

      Odemkl dveře od klece a když se Riley chabě pokusila se kolem něj protáhnout, hrubě ji odstrčil dozadu. Pak se náhle ozvalo zasyčení plynu, vzduch ztěžkl štiplavým zápachem a temnotou probleskl oslňující bílý plamen letovací lampy. Po krátkém okamžiku, jenž její oči potřebovaly, aby se přizpůsobily novému pronikavému světlu, před sebou spatřila jeho zlomyslný obličej, který se roztáhl v širokém úšklebku, jak ji začal škádlit plamenem…

      Riley vytrhlo ze vzpomínek rozpačité odkašlaní studenta. Rozhlédla se kolem a uvědomila si, kde se ve skutečnosti nachází.

      Ve stupňovitých řadách před ní v malé posluchárně seděla skupinka studentů. Všechny tváře upíraly zrak jejím směrem.

      Byli to noví agenti ve výcviku, neboli NATs, jak se jim také říkalo.

      A ona je měla učit, vyprávět jim, jaké to je být agentem FBI u jednotky behaviorální analýzy.

      Mladý muž, který jí před okamžikem položil otázku, ji netrpělivě sledoval a čekal na odpověď. Chvíli jí trvalo, než si vzpomněla, na co se jí ptal…

      Ach jistě.

      „Padla jste někdy za oběť některému z vrahů, po kterých jste šla?“

      To tato otázka ji v myšlenkách vrátila v čase.

      Zhluboka se nadechla a odpověděla…

      „Ano, stala jsem se zajatkyní. Víckrát, než bych chtěla přiznat. A několikrát kvůli mé vlastní hlouposti.“

      Studentovi se rozšířily oči.

      „Co tím myslíte?“ vyptával se.