LITMIR.BIZ

      Mackenzie sledovala Nella přes poloprůhledné zrcadlo v pozorovatelně. Vypadal naštvaně a v rozpacích – to zamračení mu ve tváři zůstalo od té doby, kdy jej spoutaného Mackenzie zvedla na nohy před jeho zaměstnavatelem. Nervózně se kousal do rtu, pravděpodobně jako projev touhy po cigaretě nebo drinku.

      Mackenzie se od něj odvrátila, aby si prostudovala jeho spis. Ten popisoval stručný příběh problémového života Mika Nella, který byl na útěku už od svých šestnácti let a byl zatčený za drobné krádeže a úmyslné ublížení na zdraví v osmnácti. Posledních dvanáct let jeho života vykreslilo portrét zkrachovalé existence – napadení, krádež, vloupání a několik pobytů ve vězení.

      Kromě Mackenzie jej s despektem pozorovali také Dagneyová a velitel Rodriguez.

      „Hádám, že už jste se s ním setkali mockrát, že?“ zeptala se Mackenzie.

      „Ano,“ řekl Rodriguez. „A bůhvíproč jej soudy vždycky jenom plesknou přes ruku. Nejdelší trest, který dostal, byl zrovna ten, ze kterého byl teď podmínečně propuštěný. A byl to jen roční trest. Jestli se ukáže, že je ten osel zodpovědný za ty vraždy, soudci budou muset stáhnout ocasy mezi nohy.“

      Mackenzie vrátila spis Dagneyové a vykročila ke dveřím. „Dobrá tedy, uvidíme, co nám může říct,“ řekla.

      Opustila místnost a chvíli postála v chodbě, než vyrazila vyslechnout Mika Nella. Zkontrolovala ještě telefon, jestli jí Harrison neposlal zprávu. Předpokládala, že už je teď na letišti a že už asi mluvil s dalšími příbuznými, aby zjistil víc o tom, co se děje doma. Bylo jí ho opravdu líto, a i když jej moc dobře neznala, přála si, aby pro něj mohla něco udělat.

      Pak už své emoce odložila, vrátila telefon do kapsy a vstoupila do výslechové místnosti. Mike Nell k ní vzhlédl a ani se nesnažil skrýt výraz opovržení. Teď v něm ale bylo i něco dalšího. Neudělal nic proto, aby si nevšimla, jak si ji prohlíží, jeho zrak setrvával především na jejích bocích.

      „Líbím se vám, pane Nelle?“ zeptala se, když si sedala.

      Zjevně zmatený z té otázky se Nell nervózně usmál a řekl: „Hádám, že jo.“

      „Předpokládám, že víte, že budete mít potíže, protože jste vztáhl ruce na agentku FBI, i když to technicky bylo jen postrčení.“

      „A co ten váš kousek s momentových klíčem?“ zeptal se.

      „Dal byste přednost mé zbrani? Průstřel lýtka nebo ramene, abych vás zpomalila?“

      Nell na to nic neřekl.

      „Je jisté, že my dva nikdy nebudeme nejlepší přátelé,“ řekla Mackenzie, „takže tohle tlachání rovnou přeskočme. „Chci znát všechna místa, kde jste byl během posledního týdne.“

      „To bude dlouhý seznam,“ řekl Nell s úsměškem.

      „Ano, jsem si jistá, že muž vašeho charakteru musí být prostě všude. Takže začněme dvě noci zpátky. Kde jste byl mezi šestou večer a šestou ráno?“

      „Dvě noci zpět? Byl jsem s přáteli. Hráli jsme karty, trochu popíjeli. Nic velkého.“

      „Může to některý z vašich přátel dosvědčit?“

      Nell pokrčil rameny. „To nevím. Byli tam i další týpci, co s náma hráli karty. O co vám sakra jde?“

      Mackenzie neviděla důvod, proč to déle natahovat. Kdyby nebyla tak rozrušená tím, co se stalo Harrisonovi, grilovala by ho tak dlouho, než by se chytil do vlastní pasti, pokud by byl opravdu vinen.

      „Jeden pár byl zavražděn v jejich městském domě právě dvě noci zpátky. Ten dům je zrovna v komplexu, kde jste byl zatčen za pokus o loupež a ublížení na zdraví. Když si to dáte dohromady, plus fakt, že jste byl podmínečně propuštěn asi před měsícem, dostává vás to hodně vysoko na seznam podezřelých.“

      „To jsou kecy,“ řekl Nell.

      „Ne, to je logika. Tedy něco, s čím asi nejste obeznámen, podle vašeho trestního rejstříku.“

      Viděla na něm, že k tomu chtěl utrousit poznámku, ale včas se zarazil a znovu si začal kousat spodní ret. „Nebyl jsem na tom místě od tý doby, co mě pustili,“ řekl. „Jakej by to asi sakra mělo smysl?“

      Pozorovala jej s nedůvěrou a zeptala se: „Co vaši přátelé? Potkal jste je ve vězení?“

      „Jednoho z nich jo.“

      „A ti ostatní taky dělají do vloupaček a ublížení na zdraví?“

      „Ne,“ odsekl. „Jeden z nich se jako teenager někam nedovoleně dostal, ale ne… oni by nikoho nezabili.

Скачать книгу