LITMIR.BIZ

Скачать книгу

jak tam i navzdory tomu proniká. Doktorka Lemmonová si toho zjevně všimla také, protože změnila kurs.

      „Dobře. Když jsme si teď tedy nastínili celkový přehled toho, jak se věci mají, ráda bych se do některých záležitostí ponořila hlouběji. Pokud si dobře vzpomínám, váš adoptivní otec sem před nedávnem přijel, aby vám pomohl se dát do pořádku. Ještě předtím si s vámi však chci promluvit o tom, jak se zotavujete po tělesné stránce. Chápu to tak, že jste dnes měla svou poslední fyzioterapii. Jak to šlo?“

      Jessie se následujících čtyřicet pět minut cítila jako strom, ze kterého někdo sloupává kůru. Když bylo konečně po všem, byla ráda, že může odejít, třebaže to znamenalo, že ji na příští zastávce budou vyšetřovat, aby zjistili, zda bude moct v budoucnu mít děti. Poté, co dokotorka Lemmonová strávila téměř hodinu šťouráním a dloubáním v její mysli, byla přesvědčená, že nechat lékaře šťourat a dloubat do svého těla bude hračka. Mýlila se.

      *

      Nebylo to ani tak to šťourání a dloubání, co ji rozhodilo. Spíše to po něm. Samotné vyšetření proběhlo vcelku jednotvárně. Jessiina lékařka jí potvrdila, že neutrpěla žádnou trvalou újmu na zdraví, a ujistila ji, že není důvod, proč by v budoucnu nemohla znovu počít dítě. Zároveň jí dala svolení opět zahájit sexuální aktivitu, což Jessie od té doby, co ji Kyle napadl, upřímně ani nenapadlo. Na závěr jí doktorka pověděla, že nedojde-li k něčemu nepředvídanému, stačí, když se vrátí na kontrolu za šest měsíců.

      Sesypala se, teprve když výtahem sjížděla do parkovací garáže. Nebyla si zcela jistá proč, ale měla dojem, jako by se propadala hluboko do temné díry v zemi. Doběhla k autu, posadila se na místo řidiče a nechala své tělo otřásat trhavými vzlyky.

      A pak, uprostřed toho slzavého údolí, jí to najednou došlo. Její závěrečná kontrola u doktorky v sobě měla jakousi konečnost, která ji tvrdě zasáhla. Dalších šest měsíců se tam nemusela vracet. Potom jen na běžnou kontrolu. Těhotenská fáze jejího života oficiálně skončila, alespoň co se dohledné budoucnosti týkalo.

      Skoro cítila, jak se v ní s bouchnutím zavírají emocionální dveře, až jí to zazmítalo. Spolu s tím, jak se jí nejhrozivějším možným způsobem zhroutilo manželství, a se zjištěním, že se její vražedný otec, o němž si myslela, že ho zanechala v minulosti, vrátil do její přítomnosti, na ni bylo vědomí, že v sobě nosila živou bytost, která teď byla pryč, příliš.

      Pomalu vyjela z parkovací garáže, pohled přes zaslzené oči stále rozostřený. Nevadilo jí to. Jak prudce vjela na Robertsonovu, uvědomila si, že má plyn sešlápnutý skoro k podlaze. Bylo brzy odpoledne a na silnicích nebyla téměř žádná doprava. I tak divoce kličkovala z jednoho pruhu do druhého.

      Na semaforu před sebou uviděla velký jedoucí kamion. Dupla na plyn a v krku ucítila trhnutí, jak auto zrychlilo. Povolená rychlost tu byla padesát, ona ale uháněla sedmdesát, devadesát, už už se blížila ke stovce. Byla si jistá, že pokud do kamionu narazí dostatečnou silou, všechna její bolest se v okamžiku vytratí.

      Zatímco se řítila dál, sklouzl jí pohled doleva a ona spatřila, jak tam po chodníku kráčí maminka se synem v batolecím věku. Hlavou jí prolétla myšlenka, jak by se ten chlapeček musel dívat na hromadu zkrouceného kovu, planoucí oheň a ohořelé ostatky, a rázem ji vrátila do reality.

      Jessie prudce sešlápla brzdu a se skřípěním zastavila pouhých pár centimetrů od zadní části kamionu. Zajela na parkoviště čerpací stanice po své pravici a zhasla motor. Hluboce dýchala a tělem jí proudil adrenalin. Prsty na rukou i na nohou jí z toho brněly tak, až jí to bylo nepříjemné.

      Seděla tam tak asi pět minut—nehybně, oči zavřené—než se jí přestal vzdmouvat hrudník a její dýchání se vrátilo do normálu. Uslyšela zabzučení a otevřela oči. Byl to její telefon. Podle ID volajícího to byl detektiv Ryan Hernandez z LAPD. Minulý semestr přednášel na její hodině kriminologie, kde na něj udělala dojem, když vyřešila příkladový případ, který třídě předložil. Poté, co se ji Kyle pokusil zabít, ji také navštívil v nemocnici.

      „Haló, haló,“ řekla si Jessie nahlas sama pro sebe, aby se ujistila, že její hlas zní normálně. Mohlo to být horší. Vzala telefon.

      „Tady Jessie.“

      „Dobrý den, slečno Huntová. Tady je detektiv Ryan Hernandez. Pamatujete si na mě?“

      „Samozřejmě,“ přitakala a těšilo ji, že zní, jako za běžných okolností. „Co se děje?“

      „Vím, že jste nedávno odpromovala,“ prohlásil a jeho hlas zněl nejistěji, než jak si ho pamatovala. „Našla jste si už někde práci?“

      „Ještě ne,“ odpověděla. „Momentálně zvažuji své možnosti.“

      „V tom případě bych si s vámi rád popovídal o práci.“

      KAPITOLA ČTVRTÁ

      O hodinu později už Jessie seděla v recepci centrální policejní stanice policejního oddělení Los Angeles, častěji známé jako centrální pobočka, kde čekala na detektiva Hernandeze, který se tam s ní měl setkat. Výslovně si zakázala myslet na to, co se stalo, když málem nabourala. V této chvíli to na ni bylo příliš a nedokázala to zpracovat. Místo toho se soustředila na to, co ji čekalo.

      Hernandez byl po telefonu tajnůstkářský a tvrdil, že nemůže příliš zacházet do podrobností—prý se u nich ale objevilo volné místo a on si na ni vzpomněl. Požádal ji, aby za ním přišla, aby to mohli probrat osobně, než ji totiž doporučí svým nadřízeným, rád by věděl, jaký by měla zájem.

      Zatímco Jessie čekala, snažila se rozpomenout, co o Hernandezovi vlastně ví. Poprvé se s ním setkala na podzim toho roku, když přišel na hodinu forenzní psychologie v rámci magisterského programu, kde hovořil o praktickém využití profilování. Ukázalo se, že když byl ještě řadovým policistou, sehrál zásadní roli při dopadení Bolstona Crutchfielda.

      Na hodině studentům předložil komplikovaný případ vraždy a chtěl vědět, zda některý z nich dokáže určit, kdo byl pachatelem a jaký měl motiv. Jessie na to přišla jako jediná. Podle Hernandeze byla dokonce teprve druhou studentkou, která kdy případ vyřešila.

      Když ho viděla příště, byla v nemocnici, kde se zotavovala z Kylova útoku. V té době byla ještě pod vlivem léků, a tak si na to vzpomínala jen matně.

      V první řadě se tam objevil jen proto, že mu zavolala kvůli podezřením, která začínala mít ohledně Kylovy minulosti předtím, než se s ním v osmnácti seznámila. Doufala tehdy v jakékoliv stopy, jež by jí mohl nabídnout. Nechala mu vzkaz v hlasové schránce a když se mu jí ani po několika pokusech nepodařilo dovolat nazpět—hlavně proto, že ji mezitím doma její manžel svázal—vystopoval její telefon a zjistil, že je v nemocnici.

      Při své návštěvě jí ochotně pomohl a vysvětlil jí, jak se věci mají, co se týká probíhajícího řízení proti Kylovi. Zároveň byl však vcelku nepokrytě podezřívavý (z dobrého důvodu), zda Jessie opravdu udělala vše, co bylo v jejích silách, aby se potom, co Kyle zavraždil Nataliu Urgovou, přiznala.

      Byla to pravda. Poté, co Kyle přesvědčil Jessie, že to ona Nataliu zabila v opilém vzteku, na nějž si nemohla vzpomenout, nabídl se, že její zločin zamaskuje a ženino tělo

Скачать книгу