LITMIR.BIZ

      KAPITOLA PRVNÍ

      Zatímco loď prorážela mořské vlny, cítil Thanos uvnitř podivnou prázdnotu. S každým záběrem vesel se vzdaloval dál a dál od domova. Už několik dní nespatřili pevninu, žádný ostrov, nic. Thanos stál na přídi lodi a hleděl do dálky. Pozoroval obzor a čekal, kdy něco konečně naruší prázdnotu rozlehlého oceánu. Jen myšlenka na to, co na něj v dálce může čekat, kdo na něj v dálce může čekat, mu bránila v tom, aby nařídil kapitánovi návrat.

      Ceres.

      Někde tam byla a on ji hodlal najít.

      „Jsi si tím jistý?“ zeptal se ho kapitán, a přistoupil k němu. „Nikdo, koho znám, by se nechtěl vypravit na Ostrov vězňů.“

      Co na to Thanos mohl odpovědět? Že to nevěděl? Že si sám tak trochu připadá jako jejich loď, kterou hnaly kupředu záběry vesel, ale vítr se ji snažil tlačit zpět?

      Potřeba najít Ceres v něm ale přemáhala všechno ostatní. Hnala Thana kupředu, naplňovala ho vzrušením z možnosti, že ji najde. Kdysi si byl jistý, že je pryč, že už ji nikdy nespatří. Když se dozvěděl, že by mohla být naživu, zaplavila ho taková vlna radosti, až měl pocit, že ho srazí na kolena.

      Přesto ale nemohl popřít, že chvílemi myslel i na Stephanii. Nutila ho ohlížet se zpátky, v některých okamžicích dokonce pomýšlel i na to, že by se vrátil. Konec konců, byla to pořád jeho žena a on ji opustil. Nosila jeho dítě a on od ní odešel. Nechal ji v přístavu. Jaký muž by tohle udělal vlastní ženě?

      „Pokusila se mě zabít,“ připomněl si Thanos.

      „Co jsi říkal?“ zeptal se kapitán a Thanos si uvědomil, že přemýšlel nahlas.

      „Nic,“ pronesl Thanos a povzdechl si. „Popravdě, sám nevím. Někoho hledám a Ostrov vězňů je jediné místo, kde by mohla být.“

      Věděl, že se Ceresina loď potopila cestou na ostrov. Pokud by přežila, pak dávalo smysl, že by se na něj nakonec dostala, nebo ne? To také vysvětlovalo, proč o ní Thanos od ztroskotání nic neslyšel. Thanos věřil tomu, že kdyby měla možnost se k němu vrátit, udělala by to.

      „Se mi zdá, že je to dost velký risk – nevědět,“ řekl kapitán.

      „Stojí za to,“ ujistil ho Thanos.

      „Musí být opravdu výjimečná, jestliže je lepší než paní Stephania,“ pronesl pašerák s úšklebkem, kvůli kterému ho Thanos málem praštil.

      „Mluvíš o mojí ženě,“ upozornil ho Thanos, ale sám si uvědomoval, jaký je v tom rozpor. Nemohl ji bránit, když to byl právě on, kdo ji nechal v přístavu, na druhou stranu ona předtím nařídila jeho smrt. Pravděpodobně si za to všechno mohla sama.

      Teď ještě kdyby o tom dokázal přesvědčit sám sebe. Kdyby jeho myšlenky na Ceres nenarušovaly myšlenky na Stephanii. Na to, že s ním byla na rušných královských hostinách, že s ním byla v okamžicích, kdy neměl náladu mluvit, na to, jak vypadala ráno po svatební noci…

      „Víš určitě, že mě dokážeš bezpečně dostat na Ostrov vězňů?“ zeptal se Thanos. Nikdy tam nebyl, ale věděl, že celý ostrov by měl fungovat jako dobře střežená pevnost, ze které pro její obyvatele nebylo úniku.

      „Jistěže, to je snadné,“ ujistil ho kapitán. „Občas to tam navštěvujeme. Strážní prodávají vězně, které se jim podařilo zlomit. Dělají z nich otroky. Když se přiblížíme, poutají je ke kůlům na pobřeží, abychom si je mohli prohlédnout.“

      Thanos si už dávno uvědomil, že toho muže nenávidí. Přesto se ale rozhodl svoji nenávist nedávat najevo, protože pašerák byl jeho jedinou šancí, jak se dostat na ostrov a najít Ceres.

      „Nemám v úmyslu se setkat se strážnými,“ podotkl.

      Muž pokrčil rameny. „Nevadí. Prostě se přiblížíme, vysadíme tě ve člunu

Скачать книгу