Moře Štítů - Морган Райс Čarodějův Prsten

Скачать книгу

se krásný letní den bez varování mění v noc. Viděla, jak se dvě slunce náhle skryla za dva měsíce.

      Úplné zatmění obou sluncí. Gwen tomu nemohla uvěřit. Jak věděla, docházelo k tomu jen jednou za deset tisíc let.

      S hrůzou se dívala, jak se vše halí do temnoty. Náhle se nebe zaplnilo blesky, začaly padat kapky a Gwen cítila, jak do ní buší malé úlomky ledu. Nerozuměla, co se to vlastně děje, dokud jí nedošlo, že se spustilo krupobití.

      Tohle vše, jak věděla, bylo znamení. Vše se to dělo přesně v okamžik narození jejího dítěte. Shlédla na něj a okamžitě věděla, že je mocnější než bylo na první pohled vidět. Že bylo z jiného světa.

      Gwen se instinktivně natáhla po dítěti, vzala ho do náruče a přitiskla si ho k hrudi ještě před tím, než mohlo dopadnout do trávy a bláta. Zastínila ho před krupobitím vlastníma rukama a tělem.

      Dítě zafňukalo a v tu chvíli se roztřásla země. Gwen cítila, jak se země chvěje a v dálce viděla, jak se z horských svahů řítí ohromné balvany. Cítila, jak moc dítěte proniká i skrz ni, jak ovlivňuje celý vesmír.

      Jak ho Gwen objímala, cítila se každým okamžikem slabší. Cítila, že ztrácí příliš mnoho krve. Najednou měla lehkou hlavu, byla příliš slabá na to, aby se mohla hnout. Téměř ani neměla sílu držet dítě v náručí. A dítě nepřestávalo naříkat. Gwen téměř ani necítila nohy.

      Předtucha vlastní smrti a současně smrti dítěte byla stále silnější. Gwen cítila, že tu oba zemřou. Sama o sebe už se nestarala, ale nedokázala snést myšlenku, že by zemřelo její dítě.

      „NE!“ protestovala Gwen a vzpírala se nebesům s využitím posledních zbytků sil.

      Pak padla na záda a zaslechla odpověď. Vzdálené zakřičení. Nebyl to lidský křik, ale zavřeštění starobylé bytosti.

      Gwen začala ztrácet vědomí. Vzhlédla, a i když se jí zavíraly oči, viděla něco, co vypadalo jako zjevení na obloze. Byla to ohromná bestie, která se snášela přímo k ní. Nejasně si uvědomila, že je to stvoření, které milovala.

      Ralibar.

      Poslední věc, kterou Gwendolyn viděla, než se jí nadobro zavřely oči, byl Ralibar snášející se dolů. Hleděl na ni ohromnýma zářícíma zelenýma očima, byl pokryt rudými prastarými šupinami a měl vytasené drápy, kterými mířil přímo na ni.

      KAPITOLA DRUHÁ

      Luanda šokovaně ztuhla a hleděla na Kooviovo tělo. Zakrvácenou dýku stále svírala v ruce a téměř ani nemohla uvěřit tomu, co zrovna udělala.

      Celá hodovní síň ztichla a zraky všech se upřely na Luandu, všichni byli ohromení, nikdo se neodvažoval pohnout. Někteří hleděli na Kooviovo tělo ležící u jejích nohou. Ten nedotknutelný Koovia, skvělý válečník McCloudského království, druhý muž, podléhající jen králi McCloudovi. Napětí bylo tak silné, že by se dalo krájet.

      Luanda byla v šoku nejvíc ze všech lidí. Cítila, jak ji pálí dlaň, ve které stále svírala dýku. Tělem jí přeběhla horká vlna vzrušení a současného zděšení z toho, že právě zabila člověka. Nejvíc ze všeho byla hrdá, že to udělala, hrdá, že dokázala zastavit tohle monstrum ještě před tím, než stihlo vztáhnout ruku na ženicha nebo nevěstu. Dostal to, co si zasloužil. Všichni McCloudští byli obyčejní divoši.

      Ozval se náhlý výkřik, a když Luanda vzhlédla, uviděla jednoho z Kooviových válečníků jen několik stop od ní. Náhle vyrazil kupředu, z očí mu sršela pomstychtivost a mířil přímo na Luandu. Pozvedl meč do výšky a mířil jím na její hruď.

      Luanda byla stále ještě příliš rozechvělá na to, aby zareagovala, a válečník se pohyboval příliš rychle. Připravila se na úder. Věděla, že už za okamžik ucítí, jak jí chladná ocel proniká srdcem. Ale už jí to bylo jedno. Ať by se jí teď stalo cokoli, nezáleželo na tom. Ne po tom, co zabila toho muže.

      Zavřela oči ve chvíli, kdy se k ní snášela ocel meče. Byla připravená na smrt – a byla překvapená, když místo smrti uslyšela třesk kovu.

      Otevřela oči a viděla, že Bronson vystoupil kupředu, pozvedl meč a zablokoval válečníkův výpad. Překvapilo ji to. Nečekala, že by to v sobě Bronson měl, nebo že by jen jednou zdravou rukou dokázal vykrýt tak silný útok. A nejvíc ji potěšilo, když si uvědomila, že mu na ní stále záleželo tolik, aby pro ni riskoval svůj život.

      Bronson obratně zavířil mečem, a i když měl jen jednu ruku, měl zároveň takové zkušenosti a sílu, že se mu podařilo probodnout válečníkovo srdce. Na místě ho zabil.

      Luanda tomu nemohla uvěřit. Bronson jí – už zase – zachránil život. Cítila k němu hlubokou vděčnost a věděla, že mu svůj dluh nebude moct nikdy splatit. Ucítila k němu také nový příval lásky. Možná byl silnější, než si o něm myslela.

      Po obou stranách síně se rozpoutal ruch – to McCloudští a MacGilovští spěchali k sobě navzájem a snažili se zjistit, kdo koho dřív zabije. Všechny náznaky civilizovanosti, které se objevovaly v průběhu svatebního dne a noční hostiny, byly pryč. Teď to byla válka: válečník proti válečníkovi, všichni byli povzbuzeni alkoholem, hořela v nich zuřivost a pálilo je ponížení z toho, že McCloudští chtěli vztáhnout ruku na jejich nevěstu.

      Muži přeskakovali přes široké dřevěné stoly, spěchali zabíjet jeden druhého, bodat jeden druhého. Vzájemně se chytali za obličeje, zápasili spolu na stolech, shazovali z nich jídlo i víno. Místnost byla tak natěsnaná, nacpaná tolika lidmi, že byli všichni bok po boku, v podstatě bez jakéhokoli místa k manévrování. Když začali muži bojovat, bodat se, vrčet na sebe, křičet a volat bojová hesla, všechno se změnilo v naprostý krvavý chaos.

      Luanda se snažila vzpamatovat. Boj byl tak prudký a intenzivní, všichni muži naplněni takovou chutí po krvi a tak soustředění na zabíjení jeden druhého, že si nikdo nenašel čas se rozhlédnout. Kdyby se rozhlédli tak, jak to udělala Luanda, která vše sledovala v širší perspektivě, všimli by si, že se kolem plíží McCloudští. Od jedněch dveří ke druhým, postupně je všechny blokovali, jedny za druhými, a poté se plížili pryč.

      Luandě se zježily vlasy vzadu na krku. Uvědomila si, co se tu chystá. McCloudští zamykající všechny v místnosti a prchající pryč, to vše mělo důvod. Viděla, jak sundávají pochodně ze zdí a oči se jí rozšířily panikou. S hrůzou si uvědomila, že se McCloudští chystají upálit všechny v síni. Dokonce i svoje vlastní druhy.

      Luanda to měla vědět. McCloudští byli bezzásadoví a krutí. Pro vítězství by udělali cokoli.

      Luanda se rozhlížela a sledovala scénu, která se odehrávala před jejíma očima. Všimla si, že jedny dveře zůstaly nezablokované.

      Okamžitě k nim zamířila, běžela rychle pryč od probíhající potyčky. Ramenem a lokty odstrkovala muže z cesty. Viděla, jak nějaký McCloud také běží ke dveřím na vzdálenější straně místnosti. Proto se rozběhla ještě rychleji. Plíce ji pálily, ale byla odhodlaná ho předběhnout.

      McCloud neviděl blížící se Luandu, a když se dostal ke dveřím, sebral tlustou dřevěnou tyč a chystal se dveře zatarasit. Luanda k němu doběhla z boku, pozvedla dýku a bodla ho do zad.

      McCloud vykřikl, prohnul se v zádech a pak padl na zem.

      Luanda

Скачать книгу