LITMIR.BIZ

Скачать книгу

Krohna přes rameno a začal šplhat nahoru. Váha jich obou byla pro jeho svaly opravdou zkouškou. Krohn navíc nechápal, co se to děje a tak se neustále neklidně zmítal, křičel Thorovi do ucha a zatínal drápy do jeho kůže.

      Brzy se však oba úspěšně přehoupli přes bok lodi. Krohn seskočil na palubu, zatímco ostatní legionáři následovali po laně vzhůru za nimi. Thor se mezitím zadíval na jejich koně, kteří zůstali na pláži a čekali na další příkazy svých pánů.

      „A co s nima?“ zeptal se Reece, který už se dostal na palubu též.

      Thor se rozhlédl po lodi. Byla dobrých patnáct metrů dlouhá a polovinu své délky měla i na šířku. Byla dost velká pro ně samotné, ale ne už pro jejich koně. Navíc by na rozbouřeném moři byli na palubě spolu s ostatními velmi nebezpeční. Museli je tu nechat.

      „Myslím, že nemáme na výběr,“ řekl Thor smutně. „Budeme si muset najít nějaké jiné.“

      O’Connor se naklonil přes zábradlí.

      „Jsou to dobře trénovaní koně,“ řekl O’Connor. „Dal jsem si s jejich tréninkem hodně práce. Myslím, že když jim dám povel, poslechnou mě a vrátí se domů.“

      Aby potvrdil svá slova, ihned na koně ostře zapískl.

      Hřebci se jako jeden okamžitě otočili a tryskem vyrazili zpátky k lesu, ve kterém záhy zmizeli. Zdálo se, že skutečně běželi zpátky ke Kaňonu a snad tedy i domů.

      Thor se podíval na ostatní, na jejich loď a potom na moře, které se rozprostíralo před nimi. Teď už v tom byli až po uši, jejich koně byli pryč a oni už nemohli jinam, než přímo kupředu. Výprava začínala být až příliš opravdová. Byli v tom sami, bez žádné podpory a jediné co měli, byla tato malá loď, která je brzy odnese daleko od domovského Prstenu. Zdálo se, že už není cesty zpátky.

      „A jak jí dostaneme do hlubší vody?“ zeptal se Conval a díval se dolů k pláži, která byla teď dobrých pět metrů pod nimi. Hrot přídě byl zarytý v písku pláže, ale většina lodi se pohupovala na vlnách příboje. I tak ale seděla v písku pláže velmi bezpečně.

      „Tady!“ řekl Conven.

      Došli k němu na druhý bok lodi, kde byl přikován těžký železný řetěz, na jehož konci, který přepadal přes bok lodi, byla velká, těžká železná koule. Pevně seděla v písku pláže.

      Conven si nasadil rukavice ze své zbroje, oběma rukama uchopil řetěz a začal jej vytahovat nahoru. Jeho tvář okamžitě zrudla, funěl a potom se i vrčivě roznadával, ale nebylo to nic platné. Nedokázal s koulí ani pohnout.

      „Je to moc těžký,“ zavrčel.

      Conval s Thorem okamžitě přispěchali na pomoc a i když za řetěz vzali tři páry paží namísto jednoho, i tak byli šokováni vahou kotevní koule. I ve třech dokázali s koulí pohnout jenom trochu. Nakonec to vzdali a koule se s žuchnutím zaryla zpátky do vlhkého písku.

      „Pusťte mě k tomu taky,“ řekl Elden a přistoupil k řetězu.

      Svýma obrovskýma rukama se natáhnul přes jejich hlavy, chytil řetěz a mocně zabral. K překvapení všech se koule zvedla ze země jenom díky Eldenově síle. Okamžitě opět přiskočili na pomoc a tahali kouli kousíček po kousíčku výš a výše, dokud ji konečně nedostali na palubu.

      Loď se okamžitě začala na vlnách příboje pohybovat o poznání živěji, ale její příď stále zůstávala vytažená na břehu.

      „Ty tyče!“ řekl Reece.

      Otočili se a skutečně spatřili několik tlustých dřevěných tyčí, které připomínaly spíše kmeny mladých stromů. Byly možná deset metrů dlouhé a čekaly připoutané k bokům lodi. Thor si uvědomil, jaký je jejich účel. Doběhli s Reecem k nim a chopili se jedné, zatímco Conval s Convenem odvazovali druhou.

      „Jakmile se odstrčíme,“ křikl Thor po ostatních, „vy ostatní okamžitě vykasáte plachty!“

      Potom dostali tyče přes zábradlí, zabodli je do písku a vší silou se do nich opřeli. Všichni do jednoho vykřikli námahou. Loď se pomaloučku o malý kousek pohnula směrem do vody. Elden s O’Connorem v ten samý okamžik doběhli ke středovému stěžni, odvázali lana držící plátěnou plachtu, a všemi silami je začali tahat nahoru na stěžeň. Pro tento plán dul vhodný vítr a tak Thor i ostatní brzy pocítili, že síla, kterou musejí vynakládat proti pláži, je přece jen slabší než před okamžikem. Plachty začínaly nabírat vítr a pomáhat jim v pohybu.

      Po několika dlouhých minutách zápolení se loď konečně zhoupla a ztratila pevnou stabilitu pláže. Paže všech se v té době již třásly vyčerpáním. Elden s O’Connorem vykasali plachty na plnou žerď a loď už se vlastní hybnou silou začala pohybovat proti příboji a směrem na otevřené moře.

      Všichni oslavně, ale také unaveně vykřikli, vytáhli tyče zpět na palubu, umístili je zpět na svá místa podél boků lodí a potom ještě pomohli Eldenovi s O’Connorem uvázat a zajistit správně všechna lana plachtoví. Krohn si mezitím našel místo na hromadě náhradních lan a celou akci s poměrně nezúčastněným pohledem sledoval.

      Loď se začala zmítat v příboji, který ji začal otáčet bokem k pláži, což plachtám značně ubíralo na efektivitě. Thora i O’Connora napadlo ve stejný moment, že se někdo musí chopit kormidla a také k němu ve stejnou chvíli dorazili.

      „Chceš to vzít?“ zeptal se ho Thor.

      O’Connor přikývl.

      „Rád bych to zkusil.“

      Brzy nabrali rychlost, překonali příboj a se silným větrem v zádech vyrazili do nažloutlých vod Tartuvianu. Plachty je hnaly kupředu a všichni si konečně mohli pořádně oddechnout. Byli na cestě.

      Thor s Reecem přešel palubu na příď. Krohn se k nim záhy přidal a opřel se bokem o Thorovu nohu. Jeho pán jej několikrát pohladil po hlavě a srsti na hřbetě. Leopard na to reagoval tak, že se předními tlapami opřed o hrazení lodi a začal Thorovi olizovat tvář. Ten mu z pytle se zásobami vytáhl pěkný kousek sušeného masa. Krohn jej okamžitě zhltnul.

      Potom přehlédli zdánlivě nekonečné moře před sebou. Na vzdáleném horizontu se černalo množství imperiálních plachet, které se vzdalovaly podél jižní polokoule Prstenu na McCloudskou stranu. Naštěstí měli očividně jiné povely a jenom ztěží mohli zahlédnout malou, osamělou MacGilskou loď za jejich zády. Nebe bylo jako vymetené, vítr na otevřeném moři ještě zesílil, a tak brzy nabrali velice slušnou rychlost.

      Thor přemýšlel, co na ně asi za tou masou vody čeká. Jak dlouho to potrvá než přistanou u imperiálních břehů a jakého se jim tam asi dostane uvítání. Ani nechtěl přemýšlet o tom, jak by se jim mohlo podařit ten meč najít a jak to všechno asi skončí. Veškerá pravděpodobnost hrála na této výpravě proti nim, ale i tak měl najednou radost, že jsou konečně na cestě, že se dostali už takhle daleko a nepřestával věřit, že se jim to nakonec nějak podaří.

      „A co když tam vůbec není?“ zeptal se Reece.

      Thor se na něj podíval.

      „Meč Osudu,“ upřesnil Reece. „Co když tam není? Nebo co když je ztracený? Nebo zničený? Co když ho jednoduše nedokážeme najít? Impérium je obrovské.“

      „Anebo co když imperiáni přijdou na to, jak mečem

Скачать книгу