LITMIR.BIZ

Скачать книгу

vzápětí poslal k zemi jiného. Ten sice zvedl štít, aby ránu blokoval, ale mohutná rána prošla srkz a rozpoltila mu hlavu.

      O’Connor posílal šípy do všech stran a trefoval slabá místa ve zbroji i na velmi krátkou vzdálenost, kdy bylo použití luku již značně riskantní. I Conven bojoval nebojácně a v jednu chvíli se dokonce ocitl obklopen nepřítelem daleko před vlastními řadami. Přesto se však ani nenamáhal mít na obranu připravený štít. Namísto toho třímal v každé ruce jeden meč a takto vyzbrojen se vřítil do nepřátelských řad, jako by snad chtěl při tom útoku zemřít. Jenže nic podobného se nestalo. Namísto toho rozpoutal kolem sebe tornádo dvou čepelí, které rozsévalo smrt vpravo i vlevo.

      Indra se bitvy účastnila rovněž a nezůstávala nijak pozadu. Byla nebojácnější než většina mužů a používala svou dlouhou dýku s takovým umem a precizností, že i kolem ní brzy padali jezdci s proříznutými hrdly. Ona jediná nebojovala za Prsten, ale za svou vlastní domovinu, kde lidé trpěli stejně jako tady, ale už mnohem déle.

      V zápalu boje Kendrick podcenil jednoho z imperiánů, který se k němu díky tomu dostal dostatečně blízko pro útok sekerou. Kendrick už nestíhal uhnout, ale ještě než jej muž zasáhl, ozval se třesk oceli a zbraň se zarazila do Atmeho štítu, který v poslední vteřině přispěchal na pomoc. Krátkým kopím potom Atme proklál útočníka a zažehnal nebezpečí. Kendrick už dávno přestal počítat, kolikrát mu jeho přítel zachránil život.

      Vtom se objevil další útočník, který opodál natáhl luk a zamířil na Atmeho. Kendrick zareagoval instinktivně, máchnul mečem v prostoru mezi jeho přítelem a střelcem a s obrovským štěstím zasáhl šíp v letu. Následovaly dva rychlé kroky jeho bojového hřebce a drtivý úder Kendrickova meče, po kterém se lučištník zřítil ze sedla pod kopyta všech koní kolem. Atme už dávno přestal počítat, kolikrát mu jeho přítel zachránil život.

      Bitva pokračovala dál, obě ze stran zaznamenávaly úspěchy i ztráty. Muži padali na obou stranách, ale v imperiálních řadách přece jenom více. Kendrickovi muži byli plni spravedlivého rozhořčení a pronikali hlouběji a hlouběji do města. Nakonec začínali nabývat silnou převahu. Imperiální vojáci byli skvělí bojovníci, ale už léta byli zvyklí jenom dobývat a útočit, navíc teď byli dokonale zaskočeni, takže se jejich řady i disciplína brzy začaly bortit a oni začali před Kendrickovou armádou ustupovat. Mnozí při tom ústupu padli.

      Když boje trvaly už celou hodinu, imperiální ústup se proměnil v neorganizovaný útěk. Někdo na jejich straně zadul na bojový roh, což si mnozí vyložili jako signál vzít nohy na ramena a okamžitě poslechli, čím dokonale rozložili morálku těch, kteří by ještě vzdorovali.

      Kendrick a jeho muži za hromového pokřiku pronásledovali každého, kdo se snažil prchat, naháněli do všech koutů Lúcie a potom ven z hradeb.

      Ti, kterým se z toho mlýnku na maso přece jenom podařilo uniknout, a byly jich stále ještě stovky, se tryskem rozjeli po pláni pryč od města. Z Lúcie mezitím duněly MacGilské rohy na oslavu znovuzískání města a osvobození zajatců. Kendrickovi muži jim přesekali pouta kdykoliv projížděli kolem a osvobození se většinou okamžitě chopili koní i zbraní po padlých imperiánech, aby se mohli přidat k pronásledování.

      Kendrickova armáda se jimi notně rozrostla a jako jeden muž se vrhla do pronásledování přes kopce za městem a brzy byla nepříteli opět v patách. O’Connor a mnozí další lučištníci už na dálku sráželi z koní jednoho prchajícího za druhým.

      Pronásledování pokračovalo dalších několik hodin, Kendrick si už říkal, kam až se v tomhle tempu můžou dostat, když tu se opět ocitli na jednom z vyšších kopců a v údolí pod nimi uviděli jedno z největších MacGilských měst na východ od Silésie – Vinésii. Sedělo mezi dvěma horami. Bylo to důležité město, mnohem větší než Lúcie, mělo vysoké, tlusté zdi a silně opevněné brány. Kendrick si uvědomil, že zbytky toho pluku jistě utíkají právě tam. Městské zdi byly obsazeny desítkami tisíc Andronicových mužů.

      Zastavili se na tom kopci a rozmýšleli, co si počít dál. Vinésie byla velké město a nepřítel byl mnohem početnější. Kendrick si dobře uvědomoval, že by bylo bláznivé se pokusit o přímý útok, a že nejjistější postup by teď byl vrátit se do Silésie a znovu se přeskupit. I vítězství, které dnes již vydobili bylo dost cenné, aby jim prozatím stačilo.

      Jenže Kendrick nebyl v rozpoložení, kdy by mu vyhovovala bezpečná řešení – a jeho muži také ne. Chtěli odplatu. A ve dnech, které prožívali stejně už poměry sil nehrály žádnou roli. Nastal čas, aby Impérium naplno poznalo, z čeho jsou MacGilští ukuti.

      „ÚTOK!“ zahřměl Kendrick.

      Ostatní se okamžitě přidali a rozjeli se stejně jako předtím z kopce vstříc opevnění města, připraveni nasadit vlastní životy a riskovat vše pro věčnou slávu a rytířskou čest.

      KAPITOLA ČTVRTÁ

      Gareth kašlal a sípal, zatímco se potácel zničenou krajinou. Jeho rty byly celé popraskané od žízně, oči propadlé a podtržené dvěma tmavými kruhy. Posledních několik dní bylo mimořádně perných a on několikrát unikl smrti jenom o fous.

      O vlásek uniknul Andronicovým mužům v Silésii, když se schoval v tajné chodbě hluboko pod hradbou a dlouhou dobu tam čekal. Byl tam schoulený jako krysa, všude okolo byla jenom temnota a on čekal, až nadejde vhodná chvíle. Měl pocit, že mohl být zalezlý uvnitř možná i celé tři dny. Následující události potom ale viděl beze zbytku. Nevěřícně sledoval, jak se objevil Thor na zádech obrovského draka a pozabíjel spousty imperiálních vojáků. V nastalém chaosu, který se rozpoutal, potom Gareth našel svou šanci.

      Protáhl se branou města když se nikdo nedíval, vydal se po cestě na jih a potom dále přímo po hraně Kaňonu. Většinu cesty se držel lesů, aby si jej nikdo nevšiml. Ale bylo to docela jedno – cesty byly úplně opuštěné tak, jako tak. Všichni byli na východě a bojovali velkou bitvu pro Impériu. Kolem cesty navíc nacházel mrtvá těla většinou imperiálních vojáků, a tak mohl být klidný, protože tudy se už válečná vřava dávno přehnala.

      Gareth se snažil dostat ještě o něco více na jih. Jeho instinkty mu napovídaly, že by se měl vrátit do Králova Dvora – nebo alespoň toho, co z něj zbylo. Věděl, že bylo město zplundrováno Andronicem a že nejspíše leží v totálních troskách, ale i tak se tam chtěl podívat. A především se však chtěl dostat co nejdále od Silésie a ideálně na místo, které dobře znal, a které by mohl použít jako útočiště. K tomu se místo, které už všichni ostatní opustili, a kde Gareth MacGil kdysi vládl jako svrchovaný vládce, dokonale hodilo.

      Po několika dnech pochodu na jih a potom východ se slabý a téměř zemdlelý hladem dotrmácel konečně na okraj lesa a v dálce spatřil Králův Dvůr. Město bylo tam. Jeho zdi byly netknuté, nebo alespoň ne nijak významně. Všude kolem se válela těla Andronicových mužů, důkaz, že Thor už byl i tady. Jinak byla oblast prázdná. Nezůstalo tu nic jiného než kvílející vítr.

      To Garethovi docela vyhovovalo. Stejně neplánoval vstoupit do města. Přišel sem jenom kvůli jedné malé, jistě nepovšimnuté stavbě, vybudované mimo městské hradby. Bylo to místo, kde se často ukrýval když byl ještě děcko. Krypta králů z rodu MacGilů. Přesně tam byl pohřben i jeho otec. A také jeho děd a ostatní před ním.

      Byl si jistý, že krypta určitě zůstala nedotčená. Kdo by se koneckonců

Скачать книгу