LITMIR.BIZ

Скачать книгу

      Agentka Lucy Vargasová byla skrčená vedle mrtvoly a pečlivě si ji prohlížela.

      "Náš vrah je přemrštěně sebevědomý," řekla Lucy.

      "Proč si to myslíš?" Zeptala se Riley.

      "No, vystavuje těla na odiv," řekla. "Metta Lunoeová byla nalezena na poli, Valerie Brunerová vedle silnice. Jen asi polovina všech sériových vrahů odváží své oběti z místa vraždy. Polovina z těch, kteří tak činí, je ukryje. A většina těl, která jsou ponechána na odiv, je jen tak pohozena. Toto vystavování naznačuje, že je pěkně nafoukaný."

      Riley byl potěšena, že Lucy dávala ve třídě pozor. Ale z nějakého důvodu si nemyslela, že je vrah domýšlivý. Nepokoušel se před úředními orgány předvádět nebo se jim vysmívat. Měl za lubem něco jiného. Riley ale ještě nevěděla co.

      Ale byla dost jistá, že to mělo něco společného se způsobem, jakým odkládal těla. Bylo to zároveň rozpačité a úmyslné. Dívčina levá paže byla natažena přímo nad její hlavou. Její pravá paže byla ale umístěná mírně doprava, podél jejího těla. Dokonce i hlava se zlomeným vazem byla narovnaná tak, aby byla co možná nejvíce v rovině se zbytkem těla.

      Riley si vzpomněla na fotografie dalších obětí. Všimla si, že Lucy má u sebe tablet.

      Riley se jí zeptala: "Lucy, mohla bys otevřít fotografie druhých dvou mrtvol?"

      Lucy je měla připravené za pár sekund. Riley a Bill se shlukli u Lucy, aby se na fotky podívali.

      Bill ukázal a řekl: "Mrtvola Metty Lunoeové je zrcadlový obraz tohoto těla – pravou ruku má zvednutou, levou ruku podél těla. Pravá paže Valerie Brunerové byla zvednutá, ale levou ruku měla umístěnou přes tělo a nasměrovanou dolů."

      Riley se sehnula a uchopila mrtvolu za zápěstí a snažil se ho přesunout. Celá ruka byla nepohyblivá. Posmrtná ztuhlost se již dostavila. Pro určení přesného času smrti bude potřeba lékaře, ale Riley si byla docela jistá, že dívka je mrtvá nejméně devět hodin. A stejně jako tomu bylo u ostatních dívek, byla na toto místo přesunuta krátce poté, co ji zabil.

      Čím víc se Riley dívala, tím víc jí něco nesedělo. Vrah se tolik snažil, aby mrtvolu uložil. Tělo přenesl přes náměstí, vyšel s ním šest schodů a zacházel s ním pečlivě. I tak jeho pozice nedávala smysl.

      Tělo nebylo v rovině ani s jednou stěnou altánu. Nebylo propojeno s vchodem do altánku nebo s budovou soudu nebo čímkoli jiným, co Riley viděla. Zdálo se, že je položeno v nahodilém úhlu.

      Ale tenhle chlap nedělá nic náhodného, pomyslela si.

      Riley vycítila, že se vrah snaží něco sdělit. Neměla ani tušení, co by to mohlo být.

      "Co říkáš těm pozicím?" Riley se tázala Lucy.

      "Nevím," řekla Lucy. "Jen málo vrahů ukládá těla do určitých pozic. Je to divné."

      Ona je v této práci nováčkem, připomněla si Riley.

      Lucy ještě nepochytila, že podivné případy jsou přesně ty, ke kterým jsou běžně voláni. Pro zkušené agenty, jako Riley a Bill, se podivnost stala už dávno normální.

      Riley řekla, "Lucy, pojďme se podívat na mapu."

      Lucy otevřela mapu, která zobrazovala, kde byla nalezena druhá dvě těla.

      "Těla byla umístěna docela blízko u sebe," řekla Lucy a znovu ukázala. "Valerie Brunerová byla nalezena necelých deset mil od místa, kde byla nalezena Metta Lunoeová. "A tahle je méně než deset mil od místa, kde byla nalezena Valerie Brunerová."

      Riley viděla, že Lucy má pravdu. Nicméně Meara Keaganová zmizela pěkných pár kilometrů severně od Westree.

      "Vidí někdo nějaké propojení mezi těmi lokalitami?" Zeptala se Riley Billa a Lucy.

      "Ani ne," řekla Lucy. "Tělo Metty Lunoeové bylo na poli za Mowbray. Valerie Brunerová byla na okraji dálnice. A teď tahle je přímo uprostřed malého města. Je to skoro jako by vrah hledal místa, která nemají nic společného."

      Právě v tom okamžiku Riley zaslechla křik mezi přihlížejícími.

      "Já vím, kdo to udělal! Já vím, kdo to udělal!"

      Riley, Bill a Lucy se všichni otočili a podívali se. Mladý muž za páskou mával a křičel.

      "Já vím, kdo to udělal!" zvolal znovu.

      KAPITOLA OSMÁ

      Riley se důkladně podívala na muže, který vykřikl. Viděla, že několik lidí kolem něj kývalo a souhlasně mumlalo.

      "Já vím, kdo to udělal! Já vím, kdo to udělal!"

      "Josh má pravdu," řekla žena vedle něj. "Musel to být Dennis."

      "Je divnej," řekl jiný muž. "Ten chlap je odjakživa časovaná bomba."

      Bill a Lucy spěchali k okraji náměstí, kde muž křičel, ale Riley si držela odstup. Zavolala na jednoho z policajtů za páskou.

      "Přiveďte ho sem," řekla a ukázala na člověka, který křičel.

      Věděla, že je důležité oddělit ho od skupiny. Kdyby všichni začali přidávat své příběhy, bylo by nemožné dopracovat se k pravdě. Pokud bylo něco pravdy na tom, co všichni vykřikovali.

      Kromě toho se kolem něj začali shromažďovat novináři. Riley by moc neposloužilo, kdyby si toho chlápka vyslechla přímo před nimi.

      Policajt zvedl pásku a doprovodil muže k nim.

      Stále křičel, "Všichni víme, kdo to udělal! Všichni víme, kdo to udělal!"

      "Uklidněte se," řekla Riley, vzala ho za ruku a vedla ho dostatečně daleko od diváků, aby s ním mohla stranou promluvit.

      "Zeptejte se kohokoliv na Dennise," řekl rozrušený muž. "Je to samotář. Je divný. Děsí dívky. Obtěžuje ženy."

      Riley si vyndala svůj zápisník a stejně tak i Bill. V Billových očích spatřila intenzivní zájem. Ale věděla, že je lépe pustit se do věcí s rozvahou. Zatím toho moc nevěděli. Kromě toho byl tento muž tak rozrušený, že Riley cítila, že si musí dát na jeho úsudek pozor. Potřebovala to slyšet od někoho, kdo je více neutrální.

      "Jaké je jeho celé jméno?" Zeptala se Riley.

      "Dennis Vaughn," řekl muž.

      "Promluv s ním," řekla Riley Billovi.

      Bill přikývl a dělal si poznámky. Riley se vydala zpátky do altánu, kde policejní šéf Aaron Pomeroy stále stál vedle těla.

      "Náčelníku Pomeroyi, co mi můžete říct o Dennisovi Vaughnovi?"

      Riley z jeho výrazu hádala, že je mu to jméno až příliš dobře známé.

      "Co o něm chcete vědět?" zeptal se.

      "Myslíte si, že by mohl být pravděpodobný podezřelý?"

      Pomeroy se poškrábal na hlavě. "Teď, když jste to zmínila, tak možná. Alespoň by stálo za to s ním promluvit."

      "Proč?"

      "No, už léta s ním máme spoustu problémů. Exhibicionismus, oplzlé chování a podobné věci. Před několika lety to bylo nakukování do oken a strávil nějaký čas v psychiatrickém

Скачать книгу