LITMIR.BIZ

      KAPITOLA PÁTÁ

      Riley se dívala oknem do místnosti, kde Derrick Caldwell brzy zemře. Seděla vedle Gail Bassettové, matky Kelly Sue Bassettové, Caldwellovy poslední oběti. Ten muž zabil pět žen předtím, než ho Riley zastavila.

      Riley se nemohla ohledně přijetí Gailina pozvání k popravě rozhodnout. Zatím zažila jen jednu, tenkrát seděla jako dobrovolný svědek mezi novináři, právníky, důstojníky, duchovními poradci a předsedou soudní poroty. Teď tu s Gail byly spolu s devíti příbuznými žen, které Caldwell zavraždil, všichni se mačkali v těsném a seděli na plastových židlích.

      Gail, malá, šedesátiletá, starší žena s drobnou tváří jako ptáček, byla s Riley za ta léta v kontaktu. V době provedení popravy byl její manžel už po smrti a ona Riley napsala s tím, že nemá nikoho, kdo by ji na této významné události doprovázel. A tak se Riley zavázala, že se k ní přidá.

      Na druhé straně okna byla komora smrti. Jediný kus nábytku v místnosti bylo popravčí lůžko, stůl ve tvaru kříže. V čele lůžka visely modré plastové závěsy. Riley věděla, že in vitro instrumenty a smrtící chemické látky jsou za oponou.

      Červený telefon na zdi byl přímým spojením s úřadem guvernéra. Zazvonil by pouze v případě rozhodnutí o milost na poslední chvíli. Nikdo nečekal, že se tak tentokrát stane. Hodiny nad dveřmi do místnosti byly další jedinou viditelnou výzdobou.

      Ve Virginii si odsouzení mohli vybrat mezi elektrickým křeslem a smrtící injekcí, ale mnohem častěji si vybírali chemickou látku. Pokud vězeň neprovedl žádný výběr, byla přidělena injekce.

      Riley byla téměř překvapen, že se Caldwell nerozhodl pro elektrické křeslo. Byl to zatvrzelý netvor, který jakoby vítal svou vlastní smrt.

      Hodiny ukazovaly 8:55, když se otevřely dveře. Riley v místnosti zaslechla šelest, jak několik členů popravčího týmu vedly Caldwella do komory. Doprovázeli ho dva strážní, oba ho svírali každý za jedno rameno a ještě jeden následoval přímo za nimi. Po nich vešel dobře oblečený muž - vězeňský dozorce.

      Caldwell měl na sobě modré kalhoty, modrou pracovní košili a sandály bez ponožek. Byl spoutaný pouty. Riley ho neviděla léta. Během jeho krátkého působení jako sériový vrah míval nepoddajné dlouhé vlasy a zacuchané vousy, bohémské vzezření, které by se hodilo na pouličního umělce. Nyní byl hladce oholen a vypadal obyčejně.

      Přestože nevzdoroval, vypadal že má strach.

      To je dobře, pomyslela si Riley.

      Podíval se na lehátko a pak rychle odvrátil zrak. Zdálo se, že se snaží nedívat se na modrý plastový závěs v čele lehátka. Na chvíli zíral do oken vedlejší místnosti. Náhle se zdálo, že je klidnější a více soustředěný.

      "Škoda, že nás vidí," zamumlala Gail.

      Byli chráněni před jeho zraky za jednosměrným sklem a Riley Gailino přání nesdílela. Caldwell už se na ni podíval na její vkus až příliš zblízka. Aby ho lapila, musela být v utajení. Předstírala, že je turistka na promenádě Dunes Beach a najala si ho, aby jí nakreslil portrét. Jak pracoval, zahrnoval ji květnatým lichocením, říkal jí, že je tou nejkrásnější ženou, jakou po dlouhé době maluje.

      V ten okamžik věděla, že má být jeho další plánovanou obětí. Té noci posloužila jako návnada, aby ho vylákala ven a nechala se jím sledovat podél pláže. Když se ji pokusil napadnout, záložní agenti neměli žádný problém ho lapit.

      Jeho zatčení bylo dost nevýrazné. Objevení jím naporcovaných obětí a to, jak je uchovával ve svém mrazáku, bylo ale něco úplně jiného. Být svědkem toho, když byl mrazák otevřený, patřil k nejdrásavějším okamžikům Rileyny kariéry. Stále cítila lítost pro rodiny obětí – mezi nimi i Gail – za to, že musela identifikovat naporcované manželky, dcery, sestry...

      "Příliš krásné, než aby žily," nazýval je.

      Riley hluboce mrazilo z toho, že byla jednou z žen, kterou tak viděl. Nikdy sama o sobě nesmýšlela jako o někom krásném a muži - dokonce i její bývalý manžel, Ryan - jí zřídkakdy říkali, že taková je. Caldwell byla neúprosná a hrozná výjimka.

      Jaký to mělo význam, přemýšlela, že ji patologické monstrum shledávalo tak dokonale krásnou? Poznal třeba, že něco uvnitř jí je stejně tak obludné jako on? Ještě pár let po jeho soudním procesu a odsouzení trpěla nočními můrami s jeho obdivnýma očima, jeho přívětivými slovy a převalil lednici plnou částí těla.

      Popravčí tým pomohl Caldwellovi na popravčí lehátko, odstranil pouta a zul mu sandály a přivázal ho. Přivázali ho koženými pásy – dvěma přes prsa, dva mu držely nohy, dva měl kolem kotníků a dva kolem zápěstí. Bosé nohy byly obráceny směrem k oknu. Bylo obtížné vidět jeho obličej.

      Náhle okno zastínily závěsy. Riley pochopila, že to bylo kvůli skrytí fáze přípravy, kdy hrozila velká pravděpodobnost, že se něco pokazí – řekněme, že tým bude mít problém s nalezením vhodné žíly. Přesto jí to připadalo podivné. Lidé v obou místnostech se chystali přihlížet Caldwellově smrti, ale nebylo jim dovoleno být svědkem všedního vpíchnutí jehly. Závěsy se trochu zhouply, zjevně se o ně otřel jeden z členů týmu, přecházející na druhou stranu.

      Když se závěsy znovu otevřely, in vitro zařízení bylo na místě, sahalo od vězňovy paže přes otvory v modrých plastových závěsech. Někteří členové popravčího

Скачать книгу