ТОП просматриваемых книг сайта:
Toužení . Блейк Пирс
Читать онлайн.Название Toužení
Год выпуска 0
isbn 9781640290624
Автор произведения Блейк Пирс
Серия Záhada Riley Paige
Издательство Lukeman Literary Management Ltd
April se posadila vedle Riley.
"Říkala jsem ti o mé kamarádce Angie Fletcherové?" Řekla April.
"Nemyslím."
"No, byly jsme si nějakou dobu blízké, ale pak změnila školu. Byla opravdu chytrá, byla o rok starší bylo jí patnáct. Slyšela jsem, že začala kupovat drogy od jednoho chlápka, kterému všichni říkají Trip. Dostala opravdu pořádně závislá na heroinu. A když jí došly peníze, Trip ji nechal pracovat jako šlapku. Trénoval ji osobně a přinutil ji, aby se k němu nastěhovala. Její matka je tak mimo, že si ani nevšimla, že je Angie pryč. Trip ji dokonce i inzeroval na svém webu, přinutil ji nechat si udělat tetování a na něm, že je na věky jeho."
Riley byla v šoku. "Co se jí stalo?"
"No, Trip se nakonec dostal do vězení, a Angie je v drogovém rehabilitačním centru. To bylo v létě, když jsme byly v New Yorku. Nevím, co se s ní stalo potom. Jen vím, že jí teď je šestnáct teď a její život je v troskách."
"To je mi líto," řekla Riley.
April zasténala netrpělivostí.
"Ty to vážně nechápeš, viď, mami? Nemáš důvod, proč litovat. Celý svůj život jsi strávila tím, abys takovým věcem zamezila. A odstranila jsi podobné lidi jako je Trip – některé z nich navždy. Ale pokud přestaneš dělat to, co jde nejlíp, kdo to po tobě přejme? Někdo tak dobrý jako ty? O tom pochybuju, mami. Opravdu."
Riley se na chvíli odmlčela. Pak s úsměvem pevně stiskla April ruku.
"Myslím, že si musím zavolat," řekla.
KAPITOLA SEDMÁ
Jak tryskáč FBI odstartoval do Quantica, Riley si byla jistá, že je na cestě za dalším monstrem. Tou myšlenkou byla hluboce znepokojena. Doufala, že se bude od zabijáků chvíli držet stranou, ale vzít tuhle práci jí už konečně přišlo jako správné rozhodnutí. Meredithovi se zjevně ulevilo, když řekla že pojede.
Toho rána April odjela na svou exkurzi a teď byli Riley a Bill na cestě do Phoenixu. Za oknem letadla odpoledne potemnělo a po skle stékal déšť. Riley zůstala připoutána na svém místě, dokud letadlo neproletělo těžkými šedými mraky do vyjasněné oblohy nad nimi. Pak se pod nimi rozprostřel měkký povrch a skryl zemi, kde lidé pravděpodobně pobíhali, aby se vyhnuli dešti. A Riley myslela na to, jak prožívají svá každodenní potěšení nebo své hrůzy nebo vše mezi tím.
Jak se let zklidnil, Riley se obrátila k Billovi a zeptala se, "Cos mi chtěl ukázat?"
Bill na stole před sebou otevřel svůj laptop. Zobrazil fotografii velkého černého pytle na odpadky, sotva ponořeného do mělké vody. Z pytle vykukovala mrtvá bílá ruka.
Bill vysvětlil, "Tělo Nancy Holbrookové bylo nalezeno v umělém jezeře v nádrži za Phoenixem. Byla to třicetiletá společnice, poskytující drahé služby. Jinými slovy drahá prostitutka."
"Utopila se?" Zeptala se Riley.
"Ne. Zdá se, že příčinou smrti bylo zadušení. Pak byla nacpána do pytle na odpadky a hozena do jezera. Ten pytel byl zatěžkaný velkými kameny."
Riley si fotografii prohlédla zblízka. V hlavě se jí rodilo mnoho otázek.
"Zanechal vrah nějaké fyzické důkazy?" zeptala se. "Otisky, vlákna, DNA?"
"Vůbec nic."
Riley zavrtěla hlavou. "Já to nechápu. Myslím, to pohození těla. Proč si nedal vrah jen trochu víc záležet? Sladkovodní jezero je ideální pro zbavení se těla. Mrtvoly se potopí a rychle se ve sladké vodě rozloží. Jistě, mohou se později vynořit kvůli nafouknutí a plynům. Ale dost kamení v pytli by tento problém vyřešilo. Proč ji nechal v mělké vodě?"
"Myslím, že bude na nás, abychom na to přišli," řekl Bill.
Bill ukázal několik dalších fotek z místa činu, ale Riley toho moc neprozradily.
"Co si myslíš?" řekla. "Máme co do činění se sériovým vrahem nebo ne?"
Bill zamyšleně svraštil obočí.
"Nevím," řekl. "Popravdě se jen díváme na jednu zavražděnou prostitutku. Ve Phoenixu zmizely i jiné prostitutky. Ale to není nic nového. To se děje běžně v každém větším městě v zemi."
Slovo "běžně" přišlo Riley nepříjemné. Jak by mohlo být kontinuální mizení určité skupiny žen považováno za "běžné"? Ale i tak věděla, že co Bill říká je pravda.
"Když Meredith zavolal, znělo to naléhavě," řekla. "A teď s námi dokonce zachází jako s VIP, když nás tam nechá letět BAU tryskáčem." Chvíli se rozpomínala. "Jeho přesná slova byla, že jeho přítel chtěl, abychom se na to podívali jako na práci sériového vraha. Ale ty to říkáš, jako by si nikdo nebyl jistý tím, že to je sériový vrah. "
Bill pokrčil rameny. "Možná není. "Ale zdá se, že Meredith je bratrovi Nancy Holbrookové, Garrettu Holbrookovi, opravdu blízko."
"Jo," řekla Riley. “Řekl mi, že spolu chodili na akademii. Ale celá ta věc je neobvyklá."
Bill neoponoval. Riley se opřela ve svém sedadle a o té situaci přemýšlela. Zdálo se být docela zřejmé, že Meredith obchází pravidla FBI, kvůli laskavosti příteli. To nebylo pro Mereditha vůbec typické.
Ale to její smýšlení nad jejím šéfem nijak neovlivňovalo. Ve skutečnosti jeho oddanost ke svému příteli opravdu obdivovala. Přemýšlela ...
Je tu někdo, kvůli komu bych obešla pravidla? Možná kvůli Billovi?
Za ta léta se stal něčím víc než jen partnerem a dokonce i víc než kamarádem. I tak si Riley nebyla jistá. A kvůli tomu se pozastavila nad tím - jak blízko se v těchto dnech cítila být svým spolupracovníkům, včetně Billa?
Ale zdálo se, že nemá moc význam nad tím nyní přemýšlet. Riley zavřela oči a usnula.
*
Když přistáli ve Phoenixu, byl jasný a slunečný den.
Jak vystoupili z tryskáče, Bill do ní šťouchnul a řekl: "Super, skvělé počasí. Možná z tohoto výletu budeme mít alespoň malou dovolenou."
Riley tak trochu pochybovala, že zažije hodně legrace. Už to bylo dost dlouho, co si vzala skutečnou dovolenou. Její poslední pokus na výlet do New Yorku s April byl zkrácen neobvyklou vraždou a mrzačením, které byly velkou součástí jejího života.
Už brzy si budu potřebovat skutečně odpočinout, pomyslela si.
U letadla se s nimi setkal místní mladý agent a odvezl je na úřad FBI ve Phoenixu, k pozoruhodné nové moderní budově. Jak zajel autem na parkoviště úřadu, poznamenal, "Super design, viďte? Dokonce vyhrál nějakou cenu. Dokážete odhadnout jako co má vypadat?"
Riley se podívala na budovu. Byl rovná, ve tvaru dlouhých obdélníků, s úzkými vertikálními okny. Vše bylo pečlivě umístěno a zdálo se a bylo jí to povědomé. Zastavila se a chvíli se na ni dívala.
"Posloupnost DNA?" zeptala se.
"Jo," řekl muž. "Ale vsadím se, že určitě neuhodnete, jako co má shora vypadat ten skalní labyrint tamhle."
Ale než Riley a Bill mohli hádat, vešli do budovy. Uvnitř Riley viděla opakování motivu DNA na ostře