LITMIR.BIZ

      PROLOG

      Plukovník Dutch Adams pochodoval pevností Nash Mowat, podíval se na hodinky a viděl, že je přesně 5 hodin. V jižní Kalifornii bylo chladné, šeré dubnové ráno a zdálo se, že vše je tak jak má být.

      Zaslechl ostře vykřiknout ženu ...

      "Velitel posádky je přítomen!"

      Obrátil se zrovna když se výcviková rota postavila do pozoru na povel seržantky pro výcvik. Plk. Adams se zastavil, aby jim oplatil jejich zasalutování a pak pokračoval v cestě dál. Kráčel o něco rychleji než dříve, doufal, že nepřiláká pozornost ostatních výcvikových seržantů. Nechtěl rušit výcvik dalších čet, které se shromáždily na svých cvičištích.

      Jeho tvář trochu zaškubala. Po všech těch letech stále nebyl docela zvyklý slyšet příkazy vyslovené ženskými hlasy. Dokonce i pohled na smíšené čety ho občas trochu zaskočil. Armáda se určitě změnila od doby, kdy byl mladistvým rekrutem. Mnohé z těchto změn neměl rád.

      Jak pokračoval ve své cestě, uslyšel štěkot hlasů ostatních výcvikových seržantů, mužů i žen, kteří povolávali své čety do formací.

      Už nemají takový důraz, pomyslel si.

      Nedokázal zapomenout na slovní útoky, které před tolika lety chrlil jeho vlastní četař – divoké nadávky vůči jeho rodině a předkům, urážky a oplzlosti.

      Trochu se usmál. Ten bastard seržant Driscoll!

      Driscoll zemřel před mnoha lety, vzpomněl si plk. Adams – ne v boji, jak by si jistě přál, ale na mozkovou mrtvici, způsobenou hypertenzí. Tenkrát byl vysoký krevní tlak rizikem z povolání výcvikových seržantů.

      Plk. Adams nikdy na Driscolla nezapomene a tak by to podle Adamse i mělo být. Výcvikový seržant by měl vytvořit nesmazatelnou stopu v mysli vojáka po zbytek jeho života. Měl by být živoucím příkladem nejhoršího pekla, jaký mohl život vojáka nabídnout. Seržant Driscoll rozhodně takový celoživotní dopad na plk. Adamse měl. Byli trenéři pod jeho velením v pevnosti Nash Mowat schopni zanechat takový dojem na jejich nováčcích?

      Plk. Adams o tom pochyboval.

      Příliš mnoho zatracené politické korektnosti, pomyslel si.

      Měkkost byla nyní dokonce zahrnuta v armádním výcvikovém manuálu ...

      "Stres vytvořený fyzickým či verbálním nátlakem je neproduktivní a zakázaný."

      Posmíval se při vzpomínce na ta slova.

      "Takové nesmysly," zamumlal si pod vousy.

      Ale armáda se ubírala tímto směrem od roku 1990. Věděl, že by na to měl být už zvyklý. Ale to nikdy nebude.

      Každopádně se tím už dlouho nebude muset zabývat. Za rok půjde do důchodu a jeho konečnou ambicí bylo stát se předtím brigádním generálem.

      Adamse z jeho přemítání náhle vyrušil záhadný zjev.

      Všude kolem cvičební oblasti č. 6 se bezcílně hemžili rekruti, někteří cvičili rozcvičku, jiní jen líně mezi sebou hovořili.

      Plk. Adams se zastavil a zařval.

      "Vojáci! Kde je k čertu váš seržant?"

      Nervózní rekruti se postavili do pozoru a zasalutovali.

      "Pohov," řekl Adams. "Odpoví někdo na mou otázku?"

      Rekrutka promluvila.

      "Nevíme, kde se seržant Worthing nachází, pane."

      Adams nemohl uvěřit vlastním uším.

      "Co tím myslíte, že nevíte?" zeptal se.

      "Nedostavil se, pane."

      Adams si zabručel pod vousy.

      To nebylo seržantu Cliffordu Worthingovi vůbec podobné. Ve skutečnosti byl Worthing jedním z mála výcvikových seržantů, pro kterého měl Adams skutečné využití. Byl to skutečný tvrdý oříšek ze staré školy – nebo alespoň jím chtěl být. Často přicházel do Adamsovy kanceláře, aby si stěžoval, jak je svazován pravidly.

      I tak ale Adams věděl, že Worthing pravidla obchází jak může. Někdy si rekruti stěžovali na jeho přísné požadavky a slovní napadání. Tyto stížnosti Adamse těšily.

      Ale kde je Worthing právě teď?

      Adams se brodil mezi rekruty do kasáren, procházel mezi řadami lůžek, až došel do Worthingovy kanceláře.

      Ostře zaklepal na dveře.

      "Worthingu, jste tam?"

      Nikdo neodpověděl.

      "Worthingu, toto je váš velicí důstojník, pokud tam jste, tak bude sakra určitě lepší, když mi odpovíte."

      Opět nikdo neodpověděl.

      Adams otočil klikou a otevřel dveře.

      Kancelář byla bezvadně čistá – a nikdo v ní nebyl.

      Kam k čertu šel? Podivoval se Adams.

      Ukázal se Worthing dnes ráno vůbec na základně?

      Pak si Adams všiml na zdi kanceláře nápisu ZÁKAZ KOUŘENÍ.

      Vzpomněl si, že seržant Worthing je kuřák.

      Odešel si výcvikový instruktor jen na cigáro?

      "Ne, to určitě ne," zabručel Adams nahlas.

      To nedávalo smysl.

      I tak Adams vyšel z kanceláře a zamířil k zadním dveřím kasáren.

      Otevřel dveře a hleděl do ranního světla.

      Nemusel dlouho hledat.

      Seržant Worthing seděl přikrčený zády opřený o zeď kasárny s vyhořelou cigaretou, visící z jeho úst.

      "Worthing, co to sakra ...?" Zavrčel Adams.

      Pak se otřásl z toho co viděl.

      V úrovni Adamsových očí byla na zdi velká, tmavá, mokrá skvrna.

      Z té skvrna stékal dolů pramínek na místo, kde se krčil Worthing.

      Adams pak spatřil temný otvor uprostřed Worthingovy hlavy.

      Byla to rána po kulce.

      Rána byla maličká, ale vylétající kulka s sebou vzala většinu zadní části Worthingovy lebky. Muž byl zastřelen, když brzy ráno kouřil cigaretu. Výstřel byl tak čistý, že výcvikový seržant zemřel okamžitě. Dokonce mu zůstala i cigareta v ústech.

      "Ježíši Kriste," zamumlal Adams. "Snad ne zas."

      Rozhlédl se kolem. Za kasárnami se táhlo velké prázdné pole. Výstřel přišel z velké vzdálenosti. To znamenalo, že to byl vystřelen zkušeným střelcem.

      Adams nevěřícně zavrtěl hlavou.

      Věděl, že se jeho život zkomplikuje

Скачать книгу